Je nutné vytvořit rovnocenný vztah mezi majitelem domu a nájemníky. Každý musí mít své povinnosti a práva. Zákon nesmí stranit ani jedné straně. FOTO: ARCHIV DL
4. ledna 2010 Začátek tohoto roku je pro spoustu rodin velice neradostný, protože se dotýká toho nejdůležitějšího, co každá rodina má - bydlení. Začíná platit deregulace nájmů.
Již několik let se zvyšují nájmy jak v obecních, tak soukromých bytech. Zatím to bylo regulováno procenty a vše se drželo ve snesitelných mezích. Ale až deregulace udeří naplno, tak mnoho lidí bude mít existenční starosti. Budou to lidé bydlící v domech, které patří panu domácímu, majiteli domu, majetníkovi. Ti s chorobnou roztřeseností a nenasytností vzhlížejí k deregulaci, jako ke zlatému praseti.
Dvacet let se tito majitelé k němu modlí a po dvaceti letech se plní jejich sen. Teď zatočí s těmi, kteří jim zabírají místo v JEJICH domě. Mají zvrácenou utkvělou představu, že nájemníci bydlí za pár korun a oni přicházejí o miliony. Však také sdružení těchto asociálů podalo do Bruselu žalobu a bez špetky studu žalují vlastní zemi, která se zmítá v krizi, potýká se s biliónovým státním dluhem, aby jim republika vyplatila miliardy eur odškodného.
Tyto miliardy by skončily v kapsách majitelů domů a samozřejmě by chyběly v nemocnicích, dětských domech a ve školách. Kráceni by byli strážci pořádku, hasiči či zdravotnický personál, ale páni domácí by měli plné kapsy. A ty peníze by nešly do jejich domů s nájemníky. Obrat by se zvýšil cestovním kancelářím s exotickými dovolenými. Republika a tím i všichni zaměstnanci by zaplatili úzké, nevýkonné vrstvě obyvatel zvýšení jejich bezpracného životního standardu.
Ano, vinu na tomto stavu má čtyřicet let vlády komunistického režimu, který popřel ekonomické zákony a přerušil přirozený sociálně-ekonomický vývoj. Takže když se po listopadu 1989 začal vracet majetek, tak mnozí restituenti se vrátili do doby předmnichovské republiky, kdy v zemi bylo sice tržní hospodářství, ale provozoval se zde bezohledný kapitalismus.
Mezitím svět urazil dost dlouhou cestu, kdy došlo v západní Evropě k jakémusi „zesocialističtění“ kapitalismu. Jinými slovy, kapitalismus není tak asociální jako ve třicátých letech. Jenže tento vývoj našim majetníkům unikl a vlastně ho nechtějí ani akceptovat. Těmto lidem se spíše hodí tento kapitalismus, ve kterém peníze znamenají moc, a kdo je nemá, tak toho ve jménu trhu přehlédnou a zašlápnou.
Chápu mnohé majitele domů, že mají problémy s některými nájemníky (bez rozdílu národnosti) a vím, že zákony v tomto jsou nedokonalé. Vím o majiteli domu, který chtěl vystěhovat jistou rodinu, neplatící nájem a dělající nepořádek v domě, ale vždy se našla organizace, která zabránila vystěhování. Až cesta rodiny za moře, do země javorového listu, uvolnila byt.
To je jedna strana mince. Tito problémoví nájemníci jsou v menšině. Drtivá většina nájemníků řádně platí nájem a v domě se chová tak, jak je naší evropskou civilizační normou. Je nutné vytvořit rovnocenný vztah mezi majitelem domu a nájemníky. Každý musí mít své povinnosti a práva. Zákon nesmí stranit ani jedné straně. A jaká je skutečnost?
Poslanci za ODS vedeni tržní zaslepeností vytvářeli zákony a nařízení, nahrávající majitelům domů. Vystěhování bez udání důvodu, deregulace nájmů, omezené možnosti nájemníků se bránit majitelovým atakům.
Však všichni víme, co dokážou majitelé domů, aby vystěhovali „holotu nájemnickou“. Vypínání vody, plynu, vysazení oken na chodbě v mrazu, rozkopání zdí a to vše pod rouškou nezbytné rekonstrukce, která se ovšem v polovině z „objektivních“ příčin přeruší. To by v tom byl čert, aby nešli sami a já jim nemusel hledat náhradní bydlení, řekne si pán domácí. Z uvolněných bytů se udělají kanceláře anebo se pronajmou stejným zbohatlíkům, či se byt bude hodit pro potomka studujícího na zahraniční univerzitě, až se vrátí domů. A dalo by se vymyslet ještě spoustu věcí, jak nájemníkům znepříjemnit život, ale jelikož nejsem majitel domu, tak na ty sprostoty a nechutnosti nemám schopnosti.
Ptám se, co bude stát dělat, až majitelé domů začnou vyhánět nájemníky na ulici, co bude dělat s rodinami s dětmi, které se ocitnou v hostelech? Budou se stavět velkoubytovny, kde budou bydlet vystěhované rodiny, jejichž prostor bude ohraničovat závěs. Přesně tak, jak žili chudáci v devatenáctém století. To je ono pojetí kapitalismu podle ODS a jejích spřaženců.
Však z mnoha případů víme, co jsou mnozí majitelé domů zač. Jsou to bývalí veksláci, členové zločineckých struktur či jejich exponenti anebo to jsou obyčejní nenasytníci, mající své spoluobčany za dojné krávy.
Ano, mnozí mohou namítnout, že přece v parlamentu sedí strany, které nedopustí takové konce. Jako třeba komunisté, ale vždyť je znám případ syna komunistického evropského poslance Maštálky, který se k nájemníkům chová obdobně!
Dělnická strana nyní o tom problému zatím jen píše, ale mohu každého ujistit, že až (a to záleží na každém z nás) bude mít strana legislativní možnosti, zastoupení v obcích a v parlamentu, tak velice tvrdě, nesmlouvavě a bez slitování vystoupíme proti takovému chování. Stojíme a bude pevně stát na straně nájemníků.
Jiří Štěpánek
místopředseda DS
