16. února 2010 Verdikt Nejvyššího správního soudu o existenci Dělnické strany připadá na Popeleční středu, první den tzv. postní doby. Den přísného postu nám v kalendáři připomíná, že za 40 dní budou Velikonoce, svátky ukřižování a vzkříšení.
Dělnické hnutí je více než politickou stranou. V našem hodnotovém žebříčku není jen politika, je to postoj k životu – světonázor. I když je dnes politika v rukou převážně počtářů a bezcharakterních kariéristů, my víme moc dobře, že jde o jev dočasný a pomíjivý. Protože každá falešnost, každá lež, jednou skončí.
V procesu s Dělnickou stranou šlo vždy a jen o argumenty „historické“. Tj. naši protivníci nikdy neřekli, co děláme a říkáme špatně, nýbrž co naše skutky připomínají, kým a čím se údajně motivují, proč naše symboly mají takové a makové barvy a jakou částí minulosti se inspirují. Přitom právě protivníci DS se z velké části rekrutují z toho nejhoršího nedávné historie naší země.
Čím jsme „zhřešili“ my proti této zemi? Skutky několika adolescentů před jejich vstupem do DS? Obrázkem dělníka či vytetovaným číslem? Naprosto směšné v porovnání se skutečnými zločiny vládnoucích politiků: rozkradené národní bohatství, úpadek politiky a kultury, likvidace porodnosti a všech základních hodnot, které podmiňují důstojnou i natální budoucnost našeho národa.
Každá pravda se rodí v bolestech. Na tento svět přicházíme s křikem, protože v každém z nás se obráží „kus pravdy“ o tomto světě. Máme to zapsané ve svém srdci. Proto milujeme, proto pláčeme, proto nenávidíme lež a přetvářku. Kdybychom nezaložili před sedmi lety Dělnickou stranu, musel by to udělat někdo jiný za nás. Je to přirozená obranná reakce organismu proti vlastní záhubě.
Ano, ve středu začíná půst. Popeleční středa představuje pro křesťany připomínku vlastní konečnosti, vyznačuje se tedy pokáním. Prach jsme a v prach se obrátíme… Pravda ale zůstává, ta neumírá. Máme ji přece zapsanou ve svém srdci, které bije v prvním a posledním člověku. Naše srdce miluje silný a jednotný národ, rodinu a kulturu předků. Svůj domov nachází v této krajině.
Úcta (láska) k místu svého narození patří vůbec k největším darům, které máme. Nevidím jediný ospravedlnitelný důvod pro to, abychom měli svou zemi postupně odevzdat cizincům. Abychom se zřekli své kultury a víry ve prospěch cizích kultur a náboženství. Abychom korunovali lež a chamtivost na úkor důstojnosti a vlastní cti.
Jedno je jisté, ve středu si někdo veřejně posype hlavu popelem, ostatně, to k Popeleční středě patří. Pokání se nebráníme, protože znamená proměnu. S proměnou přichází vždy něco nového, obvykle lepšího. A prohrát nemůžeme. Už nyní jsme vyhráli. To je to nepochopitelné tajemství všech mučedníků - místo aby litovali své předčasné smrti, netají se radostí nad svým očekávaným vzkříšením.
Je ale možné, že Nejvyšší správní soud Dělnickou stranu nerozpustí. Netřeba dalších mučedníků. Pravda je všem už příliš na očích…
Okomentujte tento článek na FACEBOOKU
