Maďarští nacionalisté pochodují do europarlamentu. Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik) získalo 14,77 % hlasů. FOTO: ARCHIV DL

11. června 2009 Právě proběhly volby do evropského parlamentu. Průměrná voličská účast v členských státech byla nižší než v těch předchozích – dosáhla hranice 43 % (pro srovnání: roku 1979 volilo 62 %).

Trend poklesu účasti Evropanů ve volbách je neměnný už od historicky prvních eurovoleb, konaných právě v roce 1979. Co z toho vyplývá? Zaprvé to, že lidi toto téma příliš nezajímá, že dávají přednost politice národní, ačkoli ani na této úrovni není volební účast taková, jakou bych si třeba já osobně představoval, vzhledem k tomu, jak naši předkové bojovali za všeobecné právo volební.

Dnes, když už jej máme, nevyužíváme ho. Svou vinu – a řekl bych výraznou – na tom mají politici sami. Snad zde ani nemusím chování politiků, jejich zájmy a úmysly připomínat. Avšak uvědomme si, že oni jsou odrazem celé soudobé společnosti, nás nevyjímaje. Jak se chovají mnozí spoluobčané, tak se chovají i naši zástupci.

Ale abych se vrátil k EU, zvolení poslanci jsou, dle mého subjektivního názoru, lidmi odtrženými od skutečného života lidí ve svých zemích, natož pak v zemích ostatních. Jak mají hájit zájmy lidu, naše zájmy? A navíc oni nemohou navrhovat žádné zákony, to činí jiné lidmi nevolené orgány a byrokraté uzavření celé dny ve svých kancelářích. Ti rozhodně vědí ze všech nejlépe, co trápí ukrajinského zemědělce, norského rybáře či českého malopodnikatele. Jak pak mají lidé podporovat a zajímat se o dění nejen v evropském parlamentu?

Další otázkou je, co o názorech lidí vypovídají zvolení kandidáti. Obecně vzato, převahu mají strany pravého středu, tzn. vesměs liberálové. Ovšem přibylo delegátů hájících zájmy krajní pravice, zájmy národních států. Dobrým příkladem je nizozemská Strana pro svobodu, jež skončila celkově druhá se ztrátou čtyř procent za vítěznou Křesťanskodemokratickou výzvou.

Silnou pozici mají nacionalisté také na Maltě, kde získali 40,5 % (vítězní labouristé obdrželi 55 % hlasů), v Maďarsku, v pobaltských republikách, Finsku či Rakousku. V Česku, jak známo, mezi vlasteneckými stranami získala nejvíce Dělnická strana, jež skončila s výsledkem 1,07 % hlasů, sympatie jí tedy vyslovilo 25 368 lidí.

Nechci zde ovšem podávat podrobnou volební statistiku, výše uvedené údaje mají spíše ilustrovat fakt, že v různých zemích posilují nacionalistické strany. Co to však pro EU znamená?

Jednou z interpretací může být konstatování, že Evropané přestávají EU důvěřovat, že zjišťují, že pro dané státy mnohdy není přínosem, ba naopak. Uvědomují si, že s pokračující všestrannou integrací dochází ke ztrátě národní identity, jež je nabourávána nekontrolovatelnou migrací i z nečlenských zemí atp. Všímají si svého okolí; např. v Česku pole žloutnou, protože na pěstování řepky olejky poskytuje EU vyšší dotace než u jiných plodin; že musíme omezovat pěstování plodin zde tradičních, zaprvé kvůli špatné situaci českých zemědělců, za druhé proto, že nesmíme překročit limit stanovený některým z bruselských úředníků.

V Británii zase rybáři musejí házet velké množství ulovených ryb zpátky do moře, opět kvůli oněm limitům. A podobně bychom mohli pokračovat stále dál, a to jsem zde nezmínil politickou centralizaci charakterizovanou Lisabonskou smlouvou či prostý fakt, že majiteli rozličných společností zde působících jsou Němci, Španělé, Rusové nebo Číňané. Ovšem jedná se o otázku nejen evropskou, neboť toto jsou důsledky globalizace a multikulturizace (pro takové téma zde není místo).

Položme si tedy nakonec ještě jednu otázku; kam spěje EU, co přinese její další rozšiřování (možná o Turecko a Izrael, což je Evropa jako vyšitá) a jaké stanovisko k této problematice zaujmou sami Evropané?

Jisté je, že se nesmí stát, aby suverénní země byla degradována na jakýsi region kdesi v Evropě, není možné, aby zde bylo více muslimů než křesťanů, více Asiatů než Evropanů (ačkoli mám na zřeteli skutečnost, že de iure je Evropanem i přistěhovalec z Vietnamu, získá-li potřebné dokumenty), je nepřipustitelné, aby vládu nad Evropou měli bruselští úředníci a elita odtržená od reality.

Připomeňme si tu slova J. V. Friče, českého básníka, politika a také účastníka bojů let 1848 - 49: „Neodcizujte se lidu, z něhož jste vyšli!“ Jak trefné, že? Pamatujte, že vše máte ve svých rukou. Evropa musí zůstat Evropou!

Ladislav Zemánek