Dnešní Evropu jsme předstihli. Západ symboly odstraňuje, my je rovnou zakazujeme. Není vyloučeno, že i latinský kříž v budoucnu vstoupí do rodiny křížů zapovězených. FOTO: ARCHIV DL
29. listopadu 2009 Dneškem začíná advent, z latiny adventus, nebo-li příchod. V církevní terminologii jde o začátek nového liturgického roku a očekávání příchodu Krista. Obecně je advent přípravou na Vánoce.
Není tomu dlouho, co Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku „zakázal“ křesťanské kříže v italských školách, respektive ve školních třídách celé federalizované Evropy. Přítomnost katolického symbolu ve školách prý odporuje právu rodičů na vzdělávání jejich dětí podle vlastního přesvědčení a právu dětí na svobodu vyznání.
Kříž není jen křesťanským symbolem. V evropském měřítku je symbolem národů, jejich historie a tradic. Formování české státnosti v 9. a 10. století začalo příchodem křesťanů na naše území. Ve 14. století naše země stála v čele Evropy, díky římskému císaři a českému králi Karlu IV. On byl zosobněním „muže víry“. Jednoty politické a duchovní. Přesně toho, co dnes postrádáme.
Po reformaci, náboženském rozkolu, přišlo osvícenství. Křesťanství už nestálo v čele dějin. Bůh musel ustoupit člověku, jenž se pasoval na Boha. Zatímco v 18. století pouze „experimentoval“, dnes „tvoří a boří“ životy jiných. Vládne přírodě ocelovou pěstí a dělá si zálusk na vládu nad smrtí. Morálka a pokora? Co to je?
Jedině „osvícení“ duchové mohou mít tolik sebevědomí a jistoty, že jednoho listopadového dne roku 2009 zakážou Evropě její tisíciletý symbol. Prostě se sundá ze zdi. Ještě to urazí muslimy, kterým starý, duchovně i lidsky vymírající kontinent otevřel svou náruč.
Italové, ale třeba i Poláci či Španělé se proti absurdnímu verdiktu evropského soudu bouří. Češi nikoliv, žádné kříže v jejich školách už dlouho nevisí. Narozdíl od Italů a Španělů jsme si prošli čtyřicetiletou „přípravkou“ na eurismus. Komunisté nám víru vygumovali z hlavy. Dnes jsme z pohledu Říma misijním územím.
Poláci byli a jsou oproti nám většími vlastenci. Dokážou se ozvat. U nás je lepší mlčet, a ještě lépe – umlčet druhého. Když k nám chtěl přijet holandský politik Wilders s přednáškou o nebezpečí islamizace Evropy, pěkně hlasitě jsme ho odmítli. Dokonce i výhrůžku přidali: možností obvinění z propagace hnutí, které potlačuje lidská práva a svobody.
Dnešní Evropu jsme předstihli. Západ symboly odstraňuje, my je rovnou zakazujeme. Není vyloučeno, že i latinský kříž v budoucnu vstoupí do rodiny křížů zapovězených. Však i křesťané mají na rukou krev minulosti. Propagovat takové hnutí mysli?
Adventní čas je velkou příležitostí k hlubokému zamyšlení. Nejen nad sebou samými, ale i vlastním národem. Co se s ním vlastně stalo? Kam směřuje? Co jsme přibili na zeď místo kříže a čemu dnes věříme? Jestli ještě vůbec něčemu věříme… Já věřím, že ano. Sama naděje je totiž vírou.
Dodatek: Naděje přišla nečekaně rychle. Švýcaři v dnešním adventním referendu zamítli stavbu minaretů v zemi.
