FOTO: ARCHIV AUTORA

23. dubna 2009 Člověk by neřekl, jak mocná může být vládní propaganda proti Dělnické straně a Dělnické mládeži. Poté, co jsem se objevil na několika fotografiích v médiích, začaly se novinářské pomluvy dostávat do úzkého rodinného kruhu. Má vlastní matka mne nazývá neonacistou, odpadem a zklamáním.

Ale já se jí stále snažím myšlenku národního socialismu vysvětlit, jenže doba je zlá a někteří lidé jsou natolik jednodušší, že si pravdu buď ani nevyslechnou, nebo ji vzápětí popřou zopakováním výroku nějakého pochybného politika či nadmíru důvěryhodného odborníka na extremismus.

Proč nejsou lidé schopni mít vlastní názor? Proč se nepostaví pravdě čelem? Jsou snad slepí a hluší? To jsou otázky, které si klademe každý den. Nejpravděpodobnější je, že mají strach z totalitního systému, který v této zemi panuje již od druhé světové války, ze systému, který si nebere servítky uvěznit člověka nejen za jeho názor, ale také za takové banality, jakými jsou politicky nekorektní slova jako „odpor“ nebo „nacionální“, popřípadě čísla na oděvu, jako jsou 88, 18, 14, 28 apod.

Zavřeli by snad nějakého sportovce za tato čísla na dresu? Kdo určuje, kdo je ten špatný? Jsou to samozvaní odborníci na extremismus, například udavač Ondřej Cakl či jeho přítelkyně Klára Kalibová (na snímku), kterým stačí ukázat prstem, aby následoval brutální útok policistů na nic netušícího, nevinného českého občana, který se provinil pouze jiným smýšlením.

Tito policisté jsou pak natolik zaměstnáni šikanou slušných lidí, že jen o ulici dál nějaký nepřizpůsobivý jedinec přepadne, okrade a v lepším případě jen zraní starou paní a její vnouče, se kterým se šla nic netušíc projít do parku ve svém městě, ve své zemi, ve své Evropě.

O další ulici dál pak skupinka přistěhovalců z Asie vyrábí drogy, které pak nabízí dětem a mladistvým, kteří jsou z televizních seriálů zvyklí na to, že je to normální a „cool“. Kde jsou policisté teď? Předvádí slušného mladíka k podání vysvětlení, proč má na čepici napsané číslo 88. A jeho matka pak v důsledku vymytí mozku médii, politiky-mafiány a životem prožitým v totalitě zareaguje jako ta moje: „Slušný lidi nejsou neonacisty! Dokud budeš neonacista (neboli člen Vandasovy partaje), nepočítej s mou podporou! Stydím se za tebe do hloubi duše a jen se modlím, aby nikdo z mých známých nebo příbuzných nezjistil, co jsi zač. Vrať se mezi slušný lidi, skonči s touhle životní epizodou – nebo s tebou končím já. Definitivně!“

Je to opravdu to co chceme? Aby nás systém nejen neustále vykořisťoval, omezoval a věznil za naše názory, ale i trhal rodiny, stavěl rodiče proti dětem, děti proti rodičům, vymýval jim mozky? Já říkám NE! A říkám to zejména teď, před volbami do Evropského parlamentu. Je na čase projevit odpor! A proto se vydejme společně cestou změny, cestou národního socialismu!

-JaP-