Dělnická strana v čele s Tomášem Vandasem (na snímku) stoji v opozici režimu, který potírá národní identitu a jehož pohlaváři za dvacet let rozkradli co mohli. FOTO: DAVID POLÍVKA

14. srpna 2009 Po listopadu 1989 přišlo pohodlné přitakávání poněkud nepřirozenému řádu tržního prostředí, vymítání všeho českého, této negaci podstatných součástí národní identity. V té době se někteří lumpové těšili přízni polistopadového hradního pána Havla.

Dnes už z jazyka médií a politiků zmizelo slovo dělník a slovo lid pokládají poslanci pravice za něco sprostého. Zlatá mládež, děti zbohatlíků pohrdavě nazývají námezdně pracující lidi za „socku“, v zemi prý nebudou rozhodovat „socky“, tedy lidé, kteří se živí poctivou prací. Jenže zdroje polistopadové melounové země vyschly.

Po roce 1989 až do roku 2009 ODS-ČSSD vlády rozkradly a zdevastovaly Českou republiku tak, že jím dnes chybí tři biliony korun. Dnes je Česká republika zadlužená bezmála jedním bilionem korun. Krize ukázala v plné nahotě, jak zranitelná je česká sociální struktura, jak křiklavé jsou sociální rozdíly, jak výbušná je zpackaná privatizace, která zničila produkční sílu této země.

Najednou vidíme, že čeští pravicoví a sociální politici si neví rady a tak si pěstují bolševické radikály, aby odvedli nespokojenost lidí jinam. Situace nahrává našeptávačům, pseudohumanistickým politikům, jako je Havel, Kocáb, Bursík, Schwarzenberg a Kalousek. Tito našeptávači mají poskytnout jednoduché odpovědi na složité otázky.

Česká kultura, zbavená svých tradičních opor, je tváří v tvář krizi. Český národ je rozptýlen ekonomicky, sociálně, kulturně, zranitelný a zastrašen. A lidé z Dělnické strany mají trpělivost. Předsedovi Vandasovi nelze upřít sociální cítění, ani řečnickou obratnost. To ve vyprahlosti české politické scény je potřeba, aby zaujal.

Potenciál sociální nespokojenosti, boje za skutečnou lidskou důstojnost leží na ulici. Dělnická strana má velkou příležitost a odpovědnost, i šanci, aby tento terén racionalizovala a strukturalizovala. Nedokáže-li to, je tu velké nebezpečí, že se tu zopakuje velká opoziční smlouva z let minulých.

Opět vláda ČSSD? ODS? Nebo rovnou ČSSD a KSČM? Pak ať nás chrání všichni svatí.

Rudolf Pikola