Martin Zbela a Tomáš Vandas brání před Nejvyšším správním soudem v Brně Dělnickou stranu. FOTO: JIŘÍ PETŘIVALSKÝ

14. ledna 2010 Šéfredaktor Dělnických listů a člen vedení Dělnické strany (DS) Martin Zbela byl v úterý a ve středu přímým účastníkem politického procesu s DS v Brně. Asistoval předsedovi Vandasovi v obhajobě strany. „Celkem devatenáct hodin strávených u soudu upevnilo mé přesvědčení, že jde o klasický politický proces,“ uvedl pro DL. Více v následujícím rozhovoru:

Jaké jsou vaše aktuální dojmy z průběhu procesu s DS v Brně?

Stali jsme se účastníky politického procesu, snad srovnatelného jedině s procesy z padesátých let minulého století, s tím zásadním rozdílem, že věříme v nestrannost soudu.

A čím vám proces připomíná léta padesátá?

Tu dobu zde připomíná současná vláda složená z bývalých komunistů, svou argumentací, svými takzvanými důkazy. Jim nejde a nešlo o právo a spravedlnost, ale o snahu zlikvidovat politického protivníka. V tom byli a jsou komunisté vždycky velkými „mistry“.

Můžete být konkrétnější?

Samozřejmě. Vláda zasypala soud hromadou údajných důkazů proti DS s jasným záměrem: aby šokovala. Nikoliv ani tak soudce, ale především veřejnost, prostřednictvím médií. Od začátku svého tažení proti naší straně si je totiž jista, že hlavní roli v této frašce budou hrát média. A ta vždycky stojí na straně moci.

Dobře, ale o jaké jde důkazy?

Tedy ve stručnosti. Vláda tvrdí, že DS je provázaná s osobami z Národního odporu, jakési neregistrované organizace. Snaží se to dokázat fotografiemi těchto osob. Nutno poznamenat, že nemálo snímků je už poněkud staršího data. Současně ale nedokáže doložit, že tyto osoby jsou členy DS a dokonce ani samotného Národního odporu. Jedná se asi celkem o dvacet osob. Jejich jména se před soudem stále opakují. Počet členů DS se přitom blíží k tisícovce.

Na straně vlády: Karel Bačkovský z ministerstva vnitra (vlevo) a právník Tomáš Sokol.

Můžete někoho jmenovat?

Mohu, jeden příklad za všechny - podle vládního obhájce Sokola je například člen a volební kandidát DS Bc. Milan Hroch úzce spjat s Národním odporem. My jsme v úterý soudu předložili jeho čistý trestní rejstřík, abychom dokázali jeho bezúhonnost. To je pro nás to nejpodstatnější. Hned druhý den se v soudní budově od novinářů dozvím, že u Milana Hrocha právě proběhla policejní razie, během níž byl zatčen. Myslím, že k tomu již netřeba dodávat víc.

Trhali papíry před soudem

Co si ze soudu asi nejvíce budete pamatovat?

Okamžik, kdy do soudní místnosti přivedli za štěkotu policejních psů na chodbě našeho předsedu pražské místní organizace Patrika Vondráka. V poutech, ale nezlomeného. Okamžik, kdy jsme se jen letmým pohledem pozdravili. Odmítl vypovídat, takže šlo jen o pár minut. Ten bezmocný pocit, že vidíte svého stranického kolegu spoutaného a předváděného jako brutálního zločince, však ve mně zůstane do konce života.

Vraťme se ještě k obžalobě. Jak podle vás v této kauze vystupuje advokát Tomáš Sokol.

Jako právník, o jehož renomovanosti, o které se tak často mluví, silně pochybuji. V několika případech projevil neznalost vlastního návrhu na rozpuštění DS, který je kromě své lživosti prošpikovaný tiskovými chybami. Jeho kolega z ministerstva vnitra na tom není o moc lépe. Asi nejvýmluvnější situace byla, když strana obžaloby za trapného ticha několik minut vytrhávala před soudem papíry z vlastního návrhu, které opomněla předložit soudu.

Jak na vás působí soudci?

Do jejich rozhodnutí se k tomu nebudu vyjadřovat. Věřím v jejich nestrannost, to je vše.

Věřím v nestrannost soudu, říká člen vedení DS Martin Zbela.

To hlavní ještě přijde

Jak se vlastně bráníte argumentům vlády na rozpuštění DS?

Vzhledem k tomu, že Tomáš Vandas, ani já, nejsme právníci, věděli jsme dopředu, že naše obhajoba bude hlavně politická. Koneckonců, je to podle nás politický proces. V určitých situacích ale nešlo nepřehlédnout právní chyby a nedostatky důkazních materiálů protistrany. Ty totiž přímo bily do očí. Všimli si toho dokonce i někteří přítomní studenti práv, kteří - coby veřejnost - celý proces sledují.

Co přesně myslíte?

Například jde o původ fotografií některých osob, které vláda předkládala, aniž by její obhajoba dokázala vysvětlit, jakým způsobem k nim přišla. Nedokázal to vysvětlit ani její svědek z řad policie. My už jsme v naší písemné reakci na návrh vlády upozornili na fakt, že navrhovatel - tedy Vláda ČR - spolupracuje s Antifašistickou akcí, tj. organizací, kterou BIS ve své zprávě za rok 2007 označila za levicově extremistickou a dokonce militantní. Právě tento subjekt se stal v některých případech „subdodavatelem“ takzvaných důkazů pro ministerstvo vnitra.

Máte ještě jiné zásadní argumenty?

Samozřejmě. Ty nejzásadnější přijdou v závěru procesu, který ještě neskončil.

Veřejnost a novináři u Nejvyššího správního soudu.

Proč se vlastně vláda pustila do tak urputného boje s Dělnickou stranou. Vždyť průzkumy DS přiznávají zatím jen 2 %.

Správně jste poznamenal - zatím. O to tady jde. My už jsme od našeho vzniku v roce 2003 jasně deklarovali, že se nehodláme stát součástí politického divadla, které nám zde dvacet let předvádějí stále stejné osoby prostřednictvím stále stejných stran, občas s drobnou obměnou v názvu. Máme svůj program a myšlenky, 17. listopad 1989 považujeme za velký podvod na lidech. Současné parlamentní strany se již natolik zkorumpovaly, že nemají občanům co nabídnout, kromě svých lží.

A to je pravý důvod zákazu DS?

Dnešní situace nám samozřejmě velmi nahrává, stejně jako zhoršující se ekonomika zadlužené země. Zkorumpovaní politici tedy do čela země dosadili vlastní vládu „starých struktur“, vedenou bývalým a zkušeným bolševikem Fischerem. Jeho lidé - svazáci, exkomunisté a estébáci - uchopili kormidlo moci a znovunastolili v České republice totalitní praktiky. Hlavním terčem se stala Dělnická strana, protože se k nám hlásí mnoho mladých lidí a narozdíl od ostatních subjektů nedisponujeme prázdnými sliby, ale pevnou ideou, za kterou si stojíme.

Troufáte si odhadnout výsledek procesu?

Tento proces je o velké politice. Bojujeme s hydrou moci, která nehraje fair play. Troufám si jen věřit v nestrannost soudu. A to není málo.

Děkujeme za rozhovor.

-red-