ILUSTRAČNÍ FOTO: ARCHIV DL

9. června 2009 Kdo sleduje poslední vývoj událostí, nemůže dojít k jinému názoru. Štvavá a nenávistná kampaň oficiálních médií před volbami i po volbách proti Dělnické straně graduje.

Do toho se vložil stát s nemilosrdnou represí proti všem „extremistům a neonacistům“. Představitelé státu včetně komunistů a bývalého prezidenta Havla podepisují jakousi Antichartu proti vnitrostátním živlům.

S lítostí sleduji události v naší zemi. Jsou výsledkem naprosté absence zájmu lidí o věci veřejné, což se potvrdilo i v evropských volbách. Je logické, že toho vládnoucí režim maximálně využívá a pokud se situace nezmění ani po následujících volbách, přitvrdí proti svým odpůrcům ještě více. Přijdou nové zatykače, další procesy s představiteli „protisystémových“ stran, s jejich příznivci a myšlenkami. Přijde i nový strach, úrodná půda pro novou normalizaci.

O národních věcech se pomalu nebude moc mluvit, ve spojení se sociální otázkou už vůbec ne. To je přece nacionální socialismus Adolfa Hitlera! Extremisté (kdo je extremistou?) a neonacisté (kdo je neonacistou?) se stali strašáky společnosti, které je nutné bez milosti vymýtit. Žádné koncerty, žádná trička, symboly nebo dokonce projevy, od toho máme oficiální kulturu a oficiální politiky, aby lidi „pobavili“ a „poučili“.

Mladá generace má už ze své přirozenosti oči otevřené. Vidí absurdnost celé politiky, bezcharakternost a dvojakost představitelů země. Zaujatost médií a naprostou absenci morálních hodnot.

Rok 2008 byl podle médií „rokem extrémní pravice“. Ve skutečnosti došlo k mnohem zásadnější věci – poprvé po dlouhých letech lidé vyšli do ulic prezentovat svoje názory, svůj nesouhlas se situací u nás. K aktivistům se přidali i „obyčejní lidé“, což u médií a politiků vzbudilo naprostou hysterii.

V této zemi se přece nemůže demonstrovat, pochodovat, už vůbec ne pod hlavičkou politické strany. Co kdyby se tato strana prosadila a ventilovala názory demonstrantů na půdě parlamentu. Tam patří jen ti předurčení.

Strany se dnes zakládají v televizi, musí je podporovat známé a vlivné osobnosti, nejlépe herci a moderátoři, nesmí být v ničem konfliktní a nezpochybňovat polistopadový vývoj. Tj. demokratický právní řád za účasti Komunistické strany Čech a Moravy.

Budoucnost nevypadá vůbec růžově a mám vážné obavy, pokud nedojde k probuzení národa, že se dočkáme dalších dvaceti let represe, státní šikany a naprostého úpadku společnosti. Lidé se po práci nakrmí jídlem i televizní kulturou, někteří z nich udělají kariéru v ODS nebo ČSSD (je to zcela lhostejné), a občas si v novinách přečtou malé sloupky o další razii proti extremistům, třeba na tajné schůzce v obýváku jejich kamaráda (rovněž extremisty).

Někteří raději emigrují hodně daleko, než se v politickém skanzenu jménem Česká republika udusí. Budování nových zítřku s bývalými komunisty a estébáky pod hvězdnatou vlajkou Evropské unie je opravdu jen pro otrlé. Slabší povahy se podřídí, silnější odejdou za mříže nebo v lepším případě do ciziny.

„Vždycky bude nějaká tvář, po které se bude šlapat. Vždycky bude nějaký kacíř, nepřítel společnosti, kterého znovu porazíme a ponížíme,“ napsal George Orwell před šedesáti lety v knize 1984.

Dnes je rok 2009. Začal boj s extrémní pravicí, začalo normalizování společnosti, ve které pro žádné extremisty nebude místo. Ať žije pan Pecina, Komorous, Fischer… Budu volit zásadně strany v parlamentu. Chci přece dobrou práci, rodinu, klid a pohodu. Žádné těžkooděnce a problémy s policií. Na shromáždění extrémní strany taky raději nepůjdu, stejně už žádné nesvolá. Ještě mě odvezou antonem. Zbytečné problémy.

Nakonec snad i pochopím, že SVOBODA je vlastně OTROCTVÍ. Své otroctví začnu milovat, jako svůj klid a rodinu.

Martin Zbela