Představíme-li si stranu jako stroj, uvědomíme si, že jakmile nějaká sebemenší součástka nefunguje tak, jak by měla, má to dopad na celý stroj. ILUSTRAČNÍ FOTO

25. července 2009 „Raději méně, ale lépe,“ tak zní titulek mého článku, přejatý z brožury napsané V. I. Leninem, v němž se budu zabývat problematikou poměru mezi kvalitou a kvantitou aplikovanou na Dělnickou stranu, respektive Dělnickou mládež.

Na prvý pohled se může zdát, že čím více členů, tím lépe. O tom si však dovoluji pochybovat. Je pravdou, že má-li kterákoli organizace početné členstvo, může se tím pyšnit a dodávat si jakési sebevědomí. Je rovněž přínosem, že existuje velké množství lidí, kteří chtějí té které organizaci osobně pomoci, že pro ni chtějí pracovat. Přiznejme si však, že mnohým takovým z různých důvodů záhy dojde chuť a elán a členy jsou pouze „papírově“.

Za mnohem důležitější než masové členství považuji stabilní masovou podporu. Ta zajistí podmínky pro realizaci daného programu; je zřejmé, že u DS to platí dvojnásob, neboť pro stoprocentní uskutečnění jejího programu je masová podpora opravdu nezbytná vzhledem k tomu, že u současných parlamentních stran jsou programy jen prázdnými slovy.

Oním problémem zde je skutečnost, že v této zemi existuje mnoho politických stran nejrůznějšího „zabarvení“, přičemž parlamentní strany váží mnoho hlasů, hlasů lidí, kteří se domnívají, že zvolením „malých“ stran se jejich hlas ztratí, pročež jej raději odevzdají některé z oněch velkých stran, kterým však o jejich voliče zpravidla vůbec nejde. Toto vnímání celé věci veřejností je třeba změnit.

Dalším úkolem by mělo být přesvědčování lidí, kteří k volbám vůbec nechodí, protože tím nahrávají akorát stranám velkým a současným pořádkům. Výše uvedené podmínky jsou dle mého názoru klíčové pro získávání širší, masovější podpory u občanů naší vlasti.   

Domnívám se, že mnohem lepší je efektivní, užší stranický aparát než zkostnatělá, nemobilní a nepříliš výkonná strana, jejíž členové si jdou na schůze v prvé řadě popovídat a dobře se pobavit. Další velmi důležitou věcí je, aby strana měla své základní organizace ve všech okresech, což by – ovšem za předpokladu, že tamní členové budou svědomití, cílevědomí a aktivní – vedlo k šíření našich idejí a celkové propagaci strany. Avšak je třeba mít neustále na mysli, že právě členové DS a DM musejí jít ostatním příkladem.

Rozhodně se nebráním zvyšování počtu členů obou organizací, v takovém případě je nicméně do budoucna nutno zajistit efektivitu a aktivní činnosti celé struktury. K tomu je v neposlední řadě třeba rovněž praxe, alespoň minimální. Tu by mladí členové DS získávali v mládežnické organizaci, v DM, která by se podle mě měla věnovat zejména výchově členů. To si ostatně myslí, dle průběžných výsledků ankety uspořádané na stránkách DM, většina hlasujících.

Představíme-li si stranu jako stroj, uvědomíme si, že jakmile nějaká sebemenší součástka nefunguje tak, jak by měla, má to dopad na celý stroj. Proto by měly být k dispozici mechanismy, které hladký chod zajistí. Na druhou stranu pamatujme, že toto je hlavně otázka každého z nás, našeho vlastního přístupu a svědomí.

Na závěr si dovoluji připomenout, že názory výše uvedené jsou pouze a jen názory mými. Celý článek jsem koncipoval tak, aby podnítil diskusi – nejlépe mezi členy DS a DM. Nepsal jsem jej proto, abych komukoli vnucoval vlastní názor, abych jednu cestu prohlásil za jedinou správnou. Diskuse – to byl cíl a účel; ta je totiž jedním z dalších nezbytných předpokladů úspěchu.  

Ladislav Zemánek