Všichni účastníci pak dostali úkol, využít dané poznatky v praxi a do příští schůze oslovit alespoň několik úplně cizích lidí – třeba jen tak na ulici. FOTO: ARCHIV DS BRNO
22. ledna 2010 O tom, že schůzování nemusí mít pouze nádech vážnosti a formálnosti, ale že může být také zdrojem mnoha zábavných situací, se přesvědčili účastníci schůze Místní organizace Dělnické strany (MO DS) Brno.
Schůze měla být původně pouze jakousi interní přípravou na podporu naší strany při politickém procesu, který se odehrával u Nejvyššího správního soudu. Přesto se na schůzi dostavil počet nad naše původní očekávání. Nebylo nás ani moc, ani málo, což vytvořilo výborné prostředí pro zábavný experiment.
Nápad se zrodil v hlavě jednoho z našich členů. Pokud jsme neustále oběti mediální štvavé kampaně, je potřeba o to více pracovat na osobním profilu našich členů, kteří pak svým vystupováním a komunikací s okolím mohou vyvrátit lživé mediální nálepky, které jsou dnes tolik v „módě“. Umět oslovit vhodným způsobem i třeba cizí lidi – ačkoli se jedná v rámci politické strany o samozřejmost, mnohým to může skrze nejrůznější osobní zábrany dělat problém. A zábrany je třeba odstraňovat…
Na základě analýzy tohoto problému jsme se rozhodli, že budeme vytvářet jakési modelové situace, kdy jeden ze členů bude představovat sympatizanta naší strany a druhý odpůrce nebo jen běžného člena „stáda“. Cílem pak bylo, aby sympatizant vzbudil v pochybovači nebo odpůrci patřičnou emotivní reakci a zájem o naši stranu. K tomu měl použít vhodné argumentační prostředky.
Celý výstup pak hodnotili ostatní přítomní členové a následně tak vznikala plodná diskuze, která snad inspiruje naše členy v propagandistické činnosti. Jistě noviny, plakáty, internetové stránky apod. – důležité součásti kvalitní propagandy. Není ale nad osobní lidský kontakt…
Ačkoli se účastníci schůze zpočátku trochu ostýchali, postupem času začala tréma opadat, především díky těm aktivnějším. Vzniklo tak jakési provizorní divadlo a jednotliví členové byli uváděni do různých dějství – a věřte, že to byla často ohromná legrace. Ostych se transformoval do nadšení a všichni členové se na konci schůze shodli na tom, že podobné oživení bylo velmi příjemné. Někteří se dokonce nechali slyšet, že se jednalo o nejlepší schůzi naší místní organizace vůbec. A to vždy potěší…
Všichni účastníci pak dostali úkol, využít dané poznatky v praxi a do příští schůze oslovit alespoň několik úplně cizích lidí – třeba jen tak na ulici. O zážitcích z terénu pak bude každý z účastníků referovat na další schůzi naší místní organizace a myslím, že se můžeme těšit opět na určité zábavné oživení, které však pro nás bude zároveň i poučením – jakousi přímou či nepřímou zkušeností. Kdo ví, pokud budou stát „příběhy z ulic“ našich členů za to, určitě se o ně podělíme i se čtenáři Dělnických listů…
Tomáš Málek
předseda MO DS Brno
