24. srpna 2010 Současná vláda tzv. rozpočtové kázně svou posedlost po finančním zohlednění čehokoliv přenáší i do ekologie.

Ministr životního prostředí Pavel Drobil z ODS je ministrem tohoto resortu z nouze. Původně měl zastávat post ministra průmyslu a hospodářství, ale ten obdržel jeho stranický kolega Kocourek. Je všeobecně známé, že Drobil o post ministra průmyslu velice stál a tak i v resortu životního prostředí nezapře člověka, kterému je průmysl velice blízký. Když se ho novináři ptali, jak se dívá na globální oteplování, tak řekl, že o tom moc nečetl a když, tak několik knih Václava Klause. V tisku také vyšla fotografie, na které prezident přijímá ministra Drobila, který je v hlubokém předklonu a po skončení jednání si pan prezident liboval, jaká to byla příjemná a přínosná debata s novým panem ministrem.

Nepatřím mezi bezvýhradné zastánce Klausových tezí o ekologii, ale také nepatřím mezi příznivce, které vede bývalý americký viceprezident Al Gore. Myslím si, že pravda je někde uprostřed. Životní prostředí se samozřejmě zhoršuje vlivem činnosti člověka, ale na druhou stranu změny klimatu se mnohdy dějí díky přirozeným přírodním změnám, přicházejícím v pravidelných staletých či tisíciletých periodách. Není správný žádný extrémní přístup k ekologii – ani ten přísně zelený, dogmatický, ale ani ten, který nerespektuje přírodu a považuje ji za služku lidským zájmům.

Ministr Drobil vystoupil s úvodním prohlášením, že chce přírodu otevřít lidem. Také tím, že chce dostavět a rozšířit atomové elektrárny Temelín a Dukovany se řadí mezi „zvláštní“ ministry životního prostředí. Co se týče atomových elektráren, v tom bych problém neviděl, protože při ubývání fosilních paliv prostě potřebujeme atomovou energii. Strašení  Černobylem je omleté klišé, protože dnešní atomové elektrárny fungují na jiných bezpečnostních standardech. Ve vyspělé západní Evropě slouží jaderné elektrárny mnohem starší než české. Temelín je tématem pro regionální hornorakouskou vládu, která si v Čechách platí pochybné organizace typu Jihočeské matky.

Co mě ale na novém ministrovi udivilo, až vyděsilo, byla jeho věta, že otevře přírodu lidem. Kdyby to řekl skutečný ekolog, tak bych se toho nebál, ale když toto řekne člověk celoživotně spjatý s průmyslem, tak to v jednom hrkne. Je mi úplně jasné, jak si pan ministr Drobil, představuje ono „otevírání přírody lidem“. Vše bude podřízeno ne lidem jako turistům, ale podnikatelským záměrům.

V praxi to bude znamenat: Chcete vykácet pás lesa v chráněné oblasti na sjezdovku? Žádný problém, otevíráme přírodu lidem! Pořádat závody čtyřkolek v lese či povolit jejich běžný provoz v polesí? Žádný problém, otevíráme přírodu lidem! Motorové čluny na vodních plochách? Žádný problém, otevíráme přírodu lidem! Nepovolit budování nových chráněných národních parků? Nepovolit, otevíráme přírodu lidem!

Tato příprava na drancování přírody se děje v zakrývacím hávu, že se má lidem umožnit vstupovat do přírody a tím jim zprostředkovat její krásu. Omyl! Hlavním cílem je naplnění kapes vlekařů, hospodských, lesních těžebních společností či starostů, kteří raději zničí řeku, jen aby tam mohl být kemp a kotviště pro vodáky, a tak bychom mohli pokračovat. I podporou staveb dálničních přivaděčů se velice příznivě nahrává tzv. betonové lobby.

Ano, v ochraně životního prostředí musíme znát míru, nesmíme podléhat tlakům ekologických fanatiků, kteří by nás chtěli vrátit k loučím a ke kolovratu, ale také nesmíme v zájmu budoucnosti ustupovat úzkým podnikatelským zájmům a libůstkám. Přece nezničíme les, aby se tam mohli prohánět podnikatelé na čtyřkolkách…

Přírodu musíme uchovat pro příští generace a nesmíme připustit, aby se z jejích krás těšila hrstka vyvolených, řídící se heslem  - „Po nás potopa“.  Když to zjednoduším, tak jaký to může být ministr životního prostředí, když si ho pochvaluje i prezident Klaus, který může směle prohlašovat – „Slyším-li slovo ekologie, sahám po revolveru“.

Jiří Štěpánek