Jsem rád, že nemusím ke straně, kterou budu volit, dospět vylučovací metodou a cestou výběru nejmenšího zla. Mou volbou je zcela záměrně a vědomě DSSS. FOTO: MARTIN ZBELA

18. května 2010 Do voleb zbývá pár dní a volební kampaň nabírá obrátky. Jejím výrazným rysem je opět štvaní stran proti sobě napříč celým politickým spektrem. O co více se však představitelé  soustřeďují na očerňování svých pravicových či levicových oponentů, o to méně konstruktivních řešení přinášejí. Volič tak má asi v praxi dospět k volbě dané pomlouvačné strany tím, že všechny ostatní vylučovací metodou zavrhne.

Však se zkuste zeptat svých známých, proč se rozhodli volit danou stranu, a budete překvapeni, kolik lidí, s výjimkou skalních příznivců určité partaje, skutečně dochází ke svému rozhodnutí tímto způsobem, tedy cestou nejmenšího zla. A protože je pravděpodobně taková nahodile zvolená strana zklame,  v dalších volbách dojdou stejnou metodou ke straně jiné. A takto demokraticky pořád dokola, volby co volby, bez uspokojení nad tím, že by jejich hlas dostala strana, za níž si by si opravdu stáli…

Bohužel, ono zmíněné pravolevé osočování má svůj obraz i mezi lidmi. Stále vyhrocenější je rivalita mezi voliči jednotlivých stran, která někdy na mítincích přechází až do fyzických konfrontací, namířených jak proti politickým oponentům z řad občanů, tak proti politikům samotným. Národ je tak po vzoru politické scény rozdělen do nesmiřitelných škatulek dle politických preferencí. Pravice chce, aby se o sebe každý postaral sám a bohatí bohatli i někdy pochybným způsobem dál, levice zase požaduje přebytky ze zisku rozdělit mezi potřebné. Každý si hraje na svém písečku a chce pro sebe něco urvat na úkor těch na druhé straně.

Přitom ať dělník, či podnikatel, kteří poctivě pracují, se stejnou měrou podílejí daněmi na chodu tohoto státu. Není mezi nimi rozdílu, jejich role je stejně významná a jejich zájmy nejsou protichůdné. Pomoci je pak třeba těm, kterým se nedaří do pracovního systému zařadit či jim to zdravotní důvody neumožňují. Postavit se zase proti těm, kteří se budování společnosti záměrně vyhýbají a na výsledcích práce druhých se jen přiživují. Takový je princip sociální spravedlnosti, kterou však zjevně žádná ze stran hlavního proudu razit nemíní.

Letošní volby poznamenala ještě další forma štvavé kampaně. Pravolevé dělení tentokrát poprvé proti sobě  mediálně postavilo lidi mladé a staré. Pomineme-li značně neuctivou formu této kampaně, tak samotný nápad, že by mladí měli prarodiče s nějakým úspěchem přesvědčit o své „pravdě“, působí značně naivně. Mezigenerační poučování o správné cestě, kterou se má stát vydat, může vést zase jen k rodinným rozmíškám a hádkám. V národním měřítku tedy k prohloubení jeho nesoudržnosti.

Jak úžasně se ovšem musí dnešním politickým představitelům vládnout takto rozdělenému národu, když pravice za přizvukování svých příznivců viní za všechno negativní levici a naopak.  Představitelům, jimž nejde o po všech stránkách silný a co nejjednotnější stát, ale o maximální rozdrobení jeho složek a následně snadnější vládu dle hesla „rozděluj a panuj“. Následky tohoto rozkládání společnosti můžeme od 90. let pozorovat nejen na úrovni hospodářské a ekonomické, ale i mravní a mezilidské. Představme si jakékoliv společenství lidí, jehož směřování by bylo určováno rozhodnutími vedení, které je rozhádané, antagonistické a egoistické. Vedení, jemuž leží na srdci především vlastní prospěch, a ne zájem celku, a to vše za vyvolávání zdání, že takto zprostředkovaně vlastně rozhoduje lid, který tyto představitele postavil do čela svými hlasy ve volbách. Chod takového společenstva by vykazoval stejně žalostné rysy, jaké můžeme pozorovat  na současné politické scéně. 

I při letošních volbách se objevuje oblíbené heslo o „naději na změnu“. Staré tváře se na nás usmívají z billboardů zbrusu nových stran a snaží se, bohužel často úspěšně, přesvědčovat veřejnost, že teď už znají, ví a umí lépe. Zapomenout patrně máme na jejich působení ve  stranách předešlých a na jejich minulé kauzy - pod novou nálepkou (po kolikáté už?) jako by odložili svou minulost. Však o nic nejde. Když se jejich projekt neujme a nevynese je dostatečně vysoko, založí si zase stranu novou, či ji vymění za jinou, ve volbách úspěšnější…

Někteří voliči již částečně rezignovali a zakládají na internetu různé skupiny, které např. radí zaškrtávat na volebních lístcích poslední čtyři kandidáty, aby se tak do parlamentu dostali lidé, u nichž je „nejnižší pravděpodobnost, že už jsou zapojeni do korupční mašinérie“. Kromě toho, že působí poněkud zvláštně vědomě volit stranu, u níž se předpokládá, že její vedení je zkorumpované, není žádná záruka, že ti méně zavedení se nebudou v parlamentu chovat stejně jako stranické špičky. Je to snad jen dobrý způsob k tomu, aby se ke korýtkům konečně dostali i ti méně úspěšnější a doteď odstrkovaní.
 
Voliči již zcela rezignovaní se zase vyzývají k tomu, aby lidé vyjádřili své znechucení nad politickou situací tím, že vhodí do volební urny prázdnou obálku, což je však stejně zoufalé jako nevolit vůbec. Všechny podobné „volební“ recepty mají společné to, že jsou zcela neškodné, mají jen působit dojmem, že skýtají naději na nějakou změnu. V praxi však nic nového nepřináší, jen udržují nějakým způsobem při životě volební systém zkorumpovaných stran.

Přesto si myslím, že je pořád možné se v záplavě stran zorientovat a zvolit stranu, která se neorientuje v prvé řadě na uspokojení svých voličů z řad podnikatelů, nebo naopak důchodců, ale na zájmy národa jako celku. Neboť tu existuje strana, která národ nerozděluje na základě výše uvedených kritérií. Jsou tu přesto lidé, kteří se nevěnují politice kvůli vidině rochnění se u politických koryt, ale pro prosazení svých idejí, kteří se nenechají zastavit režimní a policejní šikanou, zavánějící praktikami komunistické totality, a jejichž cílem je národ státu sjednocovat, ne rozeštvávat dle politické orientace, třídní příslušnosti či věku.

A takoví dle mě stojí za podporu, byť i symbolickou, když by získaná procenta nestačila na vstup do parlamentu či k zisku příspěvku, který strana obdrží za volební hlas. Jsem rád, že nemusím ke straně, kterou budu volit, dospět vylučovací metodou a cestou výběru nejmenšího zla. Mou volbou je zcela záměrně a vědomě Dělnická strana sociální spravedlnosti –  kvůli svému programu, činnosti a lidem, kteří o změnu k lepšímu SKUTEČNĚ  usilují.

Petr Wolf