Podle ČSÚ ve vzájemném poměru časem převáží ekonomicky neaktivní složka obyvatelstva. FOTO: ARCHIV DL
10. března 2010 Již v roce 2014 ve všech krajích ČR početně převáží senioři nad dětmi. O dva roky později pak v celé ČR započne proces přirozeného úbytku obyvatelstva, kdy počet zemřelých každým rokem převýší počet nově narozených.
Ve Zlínském kraji přitom již k přirozenému úbytku obyvatelstva pravděpodobně došlo loni. Pokud jde o vývoj úmrtnosti, střední délka života by se podle ČSÚ (Český statistický úřad) měla do roku 2065 zvýšit u mužů na 86,5 roku a u žen na 91 let.
Index stáří (počet osob ve věku 65 a více let na 100 dětí do 15 let) v celorepublikovém měřítku překročil poprvé hranici 100 v roce 2006, v hlavním městě Praze dokonce v roce 1995. Na základě vývoje populace přirozeným pohybem (bez zohlednění vlivu migrace ze zahraničí) se bude index stáří ve všech krajích prudce zvyšovat. V roce 2014 je očekávána ve všech regionech početní převaha seniorů nad dětmi, a ta by měla být stále markantnější - ve 30. letech 21. století již bude dosahovat hodnoty 200 seniorů na 100 dětí.
Druhý z indexů - index ekonomického zatížení - porovnává ekonomicky neaktivní a aktivní část populace (ve věku od 20 do 64 let). Tento poměr je zatím příznivý, ve věku ekonomické aktivity se nacházejí nejsilnější generace narozené v polovině 70. let minulého století.
Podle ČSÚ však ve vzájemném poměru časem převáží ekonomicky neaktivní složka obyvatelstva. Počátek tohoto stavu se očekává v druhé polovině 40. let tohoto století, popř. na počátku 50. let 21. století.
Převaha ekonomicky neaktivní části populace nad ekonomicky aktivní (zjednodušeně řečeno nad plátci daní, zdravotního i sociálního pojištění) zůstane již trvalá a stane se jednou z hlavních překážek udržitelnosti průběžného financování důchodů, zdravotní či sociální péče.
Tento stav lze v nemalé míře přičítat na vrub současnému politickému systému, kdy majetková hodnota převažuje nad hodnotou rozumu. V posledních dvaceti letech nejsou vytvářeny podmínky pro řemeslné studijní obory (např. zedník, tesař, truhlář apod.), není vyvíjena aktivní práce s mládeží, mladé rodiny jsou místo opory státu odkázány k živoření na hranici ekonomické únosnosti a ve většině případů selhává potřeba k rozšíření rodiny a tím zachování národní populace.
