Stejně jako celá naše společnost je i armáda korupcí doslova zamořena. Kontrolní mechanizmy selhávají, ti, co by měli problém řešit, se raději koukají jinam, nebo rovnou nastavují kapsy. FOTO: ARCHIV DL

5. března 2010 Po skandálu s úplatky při pronájmu letadel Grippen se objevují další informace o korupci na Ministerstvu obrany. V první řadě se jedná o kauzu nákupu transportérů Pandur.

Naše vláda zaplatila za 107 kusů těchto obrněnců 14 miliard korun. Například takové Portugalsko zaplatilo za 260 Pandurů pouze 10,7 miliardy. Vláda argumentuje tím, že rozdíl v ceně je způsoben lepším technickým vybavením našich transportérů. Ponechme stranou otázku, zda naše armáda skutečně potřebuje takovéto „mercedesy“ mezi transportéry. Nás by mělo spíše zajímat, kdo tento nákup protlačil a realizoval.

V rozhovorech natočených skrytou kamerou padla jména pánů Bartáka, Grosse nebo Kühnla. Firma Steyr přiznala, že byla ochotna tzv. konzultantům proplatit až 7 % z ceny dohodnuté zakázky. Jestliže mohla investovat více než miliardu do lobbistů a úplatků, pak se nedivím, že se nákup Pandurů nesetkal na naší politické scéně s větším odporem.

Automat na zakázky

Na další možnou korupci ukazuje případ nového elektronického systému na zakázky do 6 milionů korun. Tento systém by měl bez zásahu člověka vyhodnotit návrhy soutěžících firem a poté vybrat zakázku pro armádu nejvýhodnější. Ukázalo se, že tomu tak není. Některá výběrová řízení trvají několik vteřin a vítězné návrhy tam byly podány už před jejich začátkem, jindy vyhraje návrh podaný po skončení výběru, a to i v řádu několika dní. Některé soutěže jsou prý nastaveny tak, že jejich podmínky může splnit jediný konkrétní uchazeč.

Jmenovky „paní generálové“

Asi každý voják vám v rozhovoru mezi čtyřma očima řekne, že armádní zakázky na cokoliv jsou předražené, nebo nevýhodné. Malý příklad za všechny: Dříve používala armáda jmenovky, kde bylo jméno dotyčného kvalitně vyšito. Voják si zažádal o jejich vyrobení a poté je používal až do konce služby. A pokud je neztratil, tak mu také vydržely. Před několika lety byly ovšem z výstroje naší armády vyřazeny a nahrazeny novými, levnějšími. Ty byly ovšem pouze nažehlovací, takže se po intenzivnějším výcviku stávalo, že některá písmenka upadla. Poškozená jmenovka se používat nesmí, takže si dotyčný musí koupit novou. Voják, který jen nesedí v kanceláři, jich ročně spotřebuje několik. Proč o tom píši? Podle armádní šeptandy měla firmu na výrobu těchto nekvalitních jmenovek vlastnit žena tehdejšího náčelníka Generálního štábu gen. Štefky.

Upozornil na korupci, a skončil

A tak je to v armádě se vším. Musí se, jak se říká, držet huba a krok. A jedinci, kteří na tyto zlořády upozorní? Jeden příklad za všechny: Robert Bochníček, bývalý ředitel pražské Vojenské stavební a ubytovací správy (VSUS), upozornil před lety na strašlivou korupci při zadávání veřejných zakázek. Konkrétně jemu byl nabízen úplatek v hodnotě 1,5 milionu korun. Už předtím upozornil své nadřízené, že řada zakázek je nadhodnocených, což potvrdilo i vyšetřování protikorupční policie. Jako jediný ze všech tehdejších pražských ředitelů VSUS nebyl v této kauze obžalován. Posléze byl přeřazen na jiné místo a po uložení 3 důtek z armády propuštěn. Dnes dokonce čelí obvinění z porušení zákona o veřejných zakázkách.
             
Co k tomu dodat. Stejně jako celá naše společnost je i armáda korupcí doslova zamořena. Kontrolní mechanizmy selhávají, ti, co by měli problém řešit, se raději koukají jinam, nebo rovnou nastavují kapsy. Dokud nenastane v této zemi změna, vše zůstane při starém. A hádej, kdo to zaplatí, občane?

Daniel Sobota

Staňte se fanoušky Dělnických listů na FACEBOOKU