18. listopadu 2009 Tak nevím, ale včerejší oslavy 20. výročí velkého sametového Listopadu neměly daleko k revolučním svátkům minulého režimu. Alespoň svou prezentací.
Kdo pozorně sledoval zpravodajství, měl zcela „jasno“, kdo je zlý a kdo ten hodný. Na jedné straně stála slušná demokratická veřejnost, na straně druhé neonacistický odpad společnosti se svým pověstným sklonem k násilí. To vyvrcholilo napadáním chodců a policistů – referovala jednohlasně média. Nebylo zkrátka na výběr. Buď oslavuješ, nebo jsi lump.
Že přišlo na oslavný pochod k výročí Velké listopadové kapitalistické revoluce na čtyři tisíce lidí, nevidím až tak nic zázračného. V Itálii včera demonstrovalo 150 tisíc studentů proti vládě. Čtyři tisíce z deseti milionů nevypovídají o absolutní spokojenosti občanů se současným režimem.
Rozhodl jsem se být tím lumpem a místo na Albertov mé kroky směřovaly na shromáždění Dělnické strany před Národním divadlem, kde se odpoledne sešlo podle mého odhadu na čtyři stovky lidí. O kousek dál blíže k centru probíhala videoprojekce (součást oficiálních oslav) na téma „Jak jsme před rokem 89 museli stát frontu na bůček“.
O vynikajícím projevu předsedy Tomáše Vandase VIDEO a skutečném složení demonstrantů novináři opět mlčeli. Pravda, tato akce nebyla magistrátem povolená, ale v době jejího konání nikomu ani nepřekážela. Šlo o pokojný protest proti totalitním praktikám a následkům vlády režimu po roce 1989. Měli snad studenti před dvaceti lety z pohledu KSČ nějaké povolení?
Přítomnost těžkooděnců a psovodů na Národní třídě situaci jen přiostřila. Chtěli snad proti demonstrantům zaútočit? Jenom proto, že se „na rozkaz“ nerozešli? Násilí nebylo nutné, Vandas shromáždění ukončil sám a celý dav se odebral přes most Legií směrem na Újezd, kde se lidé rozešli definitivně. Jinam jsme stejně jít nemohli, protože z druhé strany Národní třídy stáli těžkooděnci. Stejně tak zablokovali nábřeží z obou stran.
Na mostě Legií došlo k incidentu, jehož příčiny jsou stejně záhadné jako totožnost násilníků. Například server Deník.cz publikoval fotografii, na které stoupenci DS zadržují osobu v černé kukle. Opodál leží na zemi zraněný novinář. Policie na mostě Legií v tu chvíli nebyla. Civilisté s vysílačkami ano. Kdo to byl? To už se asi nedozvíme.
Po setmění musela policie proti „extremistům“ zasahovat i na jiných místech Prahy a média vše dala do souvislosti s odpoledním shromážděním DS u Národního divadla. Odporní a hnusní neonacisté prý chtěli napadat kamením sametový pochod z Albertova. Chtěli tak prý učinit zákeřně z parníku na Vltavě, který zřejmě kormidloval kapitán Vandas…
Suma sumárum, oslavy revoluce proběhly podle očekávání. Skutečná revoluce se nekonala. Bývalí komunisté zůstávají u moci, masy lidí v ulicích nevolají po jejich odvolání. Média si dál chrlí svou písničku o neonacismu a přitom nestydatě překrucují realitu.
Na druhou stranu je ale dobře, že Národní třída nebyla 17. listopadu 2009 místem pouze pokryteckých oslav, ale i skutečného a pravdivého protestu. Že někdo nahlas řekl, jak se věci po dvaceti letech mají. A že se kvůli těmto názorům těžkooděnci vrátili na „místo činu“, taky něco signalizuje.
Pavel Konečný
