Kdysi vrcholní politici, dnes vrcholní soudci. Vicepremiér a ministr za ČSSD Pavel Rychetský s náměstkem Josefem Baxou v zádech na tiskové konferenci roku 2002. Dne 2. ledna 2003 byl Baxa na návrh Rychetského jmenován prezidentem republiky prvním (a zatím posledním) předsedou Nejvyššího správního soudu v Brně. O sedm měsíců později se Rychetský stal předsedou Ústavního soudu. FOTO: ARCHIV DL

11. června 2010 Kdepak, to není titulek z normalizační brožurky o boji s vnitřním nepřítelem, kterou u sebe nosil každý správně uvědomělý politruk. To je věta z roku 2010, kterou nalezneme ve zdůvodnění „správnosti“ likvidace Dělnické strany, z pera ústavních soudců.

Nikoliv náhodou zveřejnil Ústavní soud (ÚS) zamítnutí stížnosti Dělnické strany (DS) proti svému rozpuštění Nejvyšším správním soudem necelých 48 hodin po uzavření volebních místností. Informace sice prošla médii, ale větší humbuk nevzbudila, snad již proto, že bylo dávno o všem rozhodnuto. Samotný ÚS přiznal, že se návrhem DS na zrušení rozsudku nebude vůbec zabývat v obvyklém veřejném přelíčení, ale že ho rovnou zamítne. Své rázné rozhodnutí ideologicky odůvodnil na sedmi listech papíru. Právě tam najdeme frázi o zaplavování veřejného prostoru jedem. Ale nejen ji.

Dělnická strana podle soudců z ÚS porušila volnou soutěž politických stran. „Touto volnou soutěží lze především rozumět soutěž myšlenek, idejí a nápadů jak spravovat moderní stát na počátku 21. století, jak čelit výzvám, které tato doba přináší. Nemělo by se tedy jednat o rozeštvávání jednotlivých skupin obyvatel proti sobě, o adoraci násilí či o zaplavování veřejného prostoru jedem. Zlu je nutno čelit vždy, bez ohledu na to, v jaké podobě přichází,“ vysvětlují ústavní apologeti.

DS zaplavila veřejný prostor jedem tím, že upozorňovala na dvojí metr, brojila proti zvýhodňování určitých skupin na úkor většiny, odmítala tzv. pozitivní diskriminaci, stavěla se proti propagaci homosexuality jako „alternativy“ k tradiční rodině. Z pohledu soudců však nedokázala „čelit výzvám, které tato doba přináší“. Smůla.

I s tou volnou soutěží myšlenek, idejí a nápadů byla DS na štíru. Její představitelé v televizi prakticky vůbec nevystupovali, na stránkách novin neprezentovali své myšlenky jako ostatní zástupci „legálních“ stran, a konečně ani neusilovali o milionové dotace lobbyistů a všelijakých podnikatelů (např. strany TOP 09 a VV v tomto směru předvedly vzornou a svobodnou soutěž!).

Zakázaná dělnická strana také adorovala násilí. Protože vysílala do problémových lokalit své ochranné sbory, aby tam její členové rozdávali letáky a mluvili s místními. Protože svou přítomností upozorňovala na problémy, o kterých se do té doby veřejně nemluvilo nebo nesmělo mluvit. Byla zkrátka zlá – právnicky řečeno. Tečka.

DS neuspěla ani se stížností na průběh procesu před Nejvyšším správním soudem, který přirovnala ke středověkým procesům s čarodějnicemi. ÚS takové tvrzení samozřejmě odmítá, protože zástupci DS přece měli možnost vyjádřit se k nezvratným důkazům, s kým tančili na Petrových kamenech, proč smilnili v Janově, proč se kamarádíčkovali s černým galánem a jeho neonacistickými duchy… Dokonce se to obešlo bez mučení. „Navíc celý proces bylo možno veřejně sledovat a veškeré relevantní materiály byly publikovány na webových stránkách Nejvyššího správního soudu,“ dodává ústavní stolice.

Ústavní soudci, které vede bývalý člen KSČ a vrcholný politik ČSSD Pavel Rychetský, neopomněli připomenout, že „zpochybňování nezávislosti a nestrannosti soudu v této věci, a obecně soudnictví vůbec, má částečně své kořeny i v tom, že politické strany představují pro své vůdce výtah k moci“. V případě DS šlo prý o subjekt „nemocný touhou po moci“. Prostě opět zklamala ve srovnání s ostatními stranami (ODS, ČSSD, KSČM, TOP 09 atd., kterým je touha po moci naprosto cizí). „Tato ‚nemoc' způsobila mnohým národům a celým civilizacím velká neštěstí. Proto moudří otcové moderních ústav vynalezli systém ,checks and balances', což je jediný způsob, jak čelit této nemoci mocných,“ vysvětlují polopaticky ústavní „lékaři“. Brzdou systému k zachování jeho rovnováhy rozuměj zákaz „nemocné“ DS.

Na závěr si ústavní senát s předsedou Vojenem Güttlerem (bývalým funkcionářem KANu a spoluzakladatelem Občanského fóra) a soudkyní Ivanou Janů (dříve dlouholetou poslankyní KDU-ČSL) posteskl nad způsobem vnímání soudce nikoli jako reprezentanta soudní moci, ale jako státního úředníka závislého na momentálním rozmaru vládnoucí skupiny. „Příliš dlouho zde trval systém vlády jedné strany, kdy i justice této straně patřila. Tento způsob vnímání justice přežívá v některých hlavách dodnes,“ myslí si ÚS.

Aby po každé změně vlády nedocházelo k „vyřizování účtů“, což bývá vlastní zemím s deficitem demokracie, kde veřejně působí a vládnou „zlé“ dělnické strany, jsou veškerá základní práva a svobody pod ochranou soudní moci. Proto Nejvyšší správní soud (v čele s Josefem Baxou, za vlády ČSSD prvním náměstkem ministra spravedlnosti, mj. i Pavla Rychetského) v případě rozpuštění Dělnické strany z pohledu ÚS tuto roli nezávislého a nestranného soudu beze zbytku naplnil.

Rozpuštění DS se stalo skutečností a v našich končinách proti němu není odvolání. Maximálně tak k Evropskému soudu pro lidská práva. Možná si tam tu naší morbidní českou pohádku o zaplavování veřejného prostoru jedem vyslechnou…

Martin Zbela
šéfredaktor Dělnických listů

Text usnesení Ústavního soudu ve věci rozpuštění Dělnické strany (v PDF)