23. března 2010 Jedno české přísloví praví: Když se dva perou, třetí se směje… Často proto až zůstává rozum stát nad tím, čeho je člověk svědkem v hnutí, které se nazývá pronárodním.

Cílem tohoto článku není reakce na cokoli konkrétní, i když by se to místy možná mohlo zdát. Ne, cílem článku je připomenutí si určitých faktů, které prostě není možno pomíjet – zvlášť, má-li být politická reprezentace určitého ideálu důstojná a především progresivní.

Internetoví bojovníci

To je vskutku kapitola sama pro sebe – a dá mi za pravdu určitě každý, kdo pročítá různá internetová fóra a diskuze na Facebooku. Člověk tak může získat zajímavé informace o psychologických profilech určitých lidí. Anonymita internetu dodává mnohým pocit nedotknutelnosti a s ním i pocit jakési fiktivní odvahy a pocitu vlastní důležitosti.

Dělnická strana tak byla často vystavována všelijaké kritice – někdy oprávněné, jindy nikoliv. Kritika je potřeba, to určitě ano… Jenže zde se dostáváme k jádru problému. Lidé, kteří s oblibou kritizují (často apriori absolutně všechno), nemají s předmětem kritiky prakticky vůbec žádnou zkušenost… V praxi to vypadá – to a to je špatně, mělo by to být tak a tak…

Pěkné, jenže u těchto lidí chybí většinou konkrétní představa toho, jak toho kterého cíle v reálném světě dosáhnout… Čím to? Je to prosté, tito lidé nemají často zkušenosti s praktickou prací s lidským faktorem, nedokážou objektivně vyhodnotit reálnou situaci a, co je nejhorší, nemají dostatek sebereflexe, aby si to připustili…

Z toho vyplývá, že svou kritiku, své výplody a vize neberou pouze jako názor, ale spíše jako dogma, jako jedinou správnou cestu… Co na tom, že je potřeba čas, úsilí a dlouhodobější práce… Nezájem, není po mém, potom je to špatně… A všichni ostatní jsou na tom vinni – většinou ti, co něco dokázali… Já sedím u svého PC a píšu na fórum… Jak to, že mě nikdo neposlouchá?

A takových lidí je bohužel spousta. Někdo možná namítne, že nemá smysl se jimi zabývat, ale ono to do určité míry smysl má. Tito internetoví bojovníci totiž vykazují ve zvýšené míře patologické jevy české národní povahy, takové to české švejkovství, které najdeme (i když ne natolik vyhrocené) u poměrně velké části české populace… Analýza tohoto povahového rysu pak může přispět k jeho odstranění nebo k práci na jeho kultivaci… A kultivací rozumějme

Zdravý aktivismus

Aktivismus má mnoho forem, které mají společné to, že někam směřují… Jednotlivé části politické práce tvoří celek. A opět jako vždy platí analogie, že zdravé části znamenají i zdravý celek. Proto pokud kritizuji určité věci a mám určitou osobní vizi optimálního stavu, pak nesmí chybět také upřímná snaha, která se skrze konkrétní činy projeví a bude směřovat k naplnění mé představy. Upřímná snaha a konkrétní činy bohužel často chybějí, ačkoli jsou základními pilíři zdravého aktivismu!

Je potřeba neustále zdůrazňovat, že kritika musí být konstruktivní, má-li mít nějaký smysl a má-li být něčím víc než pouhým tlacháním.

V rámci Dělnické strany je a byla spousta věcí, které zasloužily oprávněnou kritiku. Díky nasazení aktivistů plynoucího z upřímné snahy o změnu k lepšímu se mnohé skutečně zlepšily. A tak tomu musí být i nadále… To je vývoj. Život politické strany prochází mnoha stádii, je potřeba přihlížet k mnoha okolnostem a kalkulovat často s různými nepředvídatelnými skutečnostmi. Ale může někdo říct, že by Dělnická strana nedošla na své cestě k poměrně rapidnímu zlepšení? Může, ale pouze ten, kdo nemá reálný pohled na situaci, je emocionálně ovlivněn anebo prostě pouze nemá s činností Dělnické strany žádné přímé zkušenosti – a tak dá jen na to, co někde slyšel nebo četl…

Skutečnost je jiná – mnohé se podařilo, činnost Dělnické strany přináší své ovoce, především díky zdravému aktivismu jednotlivých členů, kterých ačkoli není mnoho, tak dokážou hýbat ledovci… Díky upřímné snaze, díky idealismu… U nás na jižní Moravě tomu tak je, někde jinde možná nikoli – nevím – je ale potřeba, aby idealisté a zdraví aktivisté působili i jinde, pak jen může dojít k celkovému zlepšení situace… A ono k němu dříve či později dojde…

Solidarita a národní jednota

Je-li naším ideálem nacionalismus, národní uvědomění a cítění, pak je třeba tento ideál důstojně projevit v praxi. Pronárodní hnutí získalo politickou stranu, která oslovila určité spektrum společnosti a je připravena ideál národní jednoty a solidarity realizovat na politickém poli. To je nadmíru pozitivní – jedná se o příležitost, které by měly určité kádry využít, ne ze snahy o osobní zviditelnění nebo vidiny jakéhosi politikaření, ne, využít tuto příležitost z čistého idealismu. Vždyť to je ta veličina, která nás odlišuje od ostatních politických stran a od tupého stáda, které žije pod útlakem bezbřehého konzumu a lží masmédií. Idealismus – to je odpověď na neduhy naší společnosti a cesta ven z dnešního tmářství.

Síla = jednota – tak tomu prostě je. A proto by i všichni nacionalisté měli stát pospolu za společnou věc. Neznamená to, že budou všichni sdruženi pod jednou politickou stranou, to by bylo snad i kontraproduktivní. Ne, jednota, která v tomto případě znamená onu sílu, spočívá v jednotě především ideové! Z této ideové jednoty pak nezbytně vyplývá určité uvědomění – rozumějme i jakýsi nadhled a chápání souvislostí, vzájemných vztahů apod. Pak jaksi tušíme či víme, co je správné pro naši národní a sociální věc na té které úrovni a podle toho konáme…

Ale všechno naše konání se musí nést právě v duchu idealismu – tedy také v duchu národní jednoty a solidarity, ať už mezi aktivisty všech nacionálních směrů, tak mezi jednotlivými evropskými národy! Jakékoli jiné snahy, kdy se jeden povyšuje nad druhého, kdy ten si připadá důležitější a lepší než onen apod., jsou KONTRAPRODUKTIVNÍ! Nemají smysl a nic naší věci nepřinesou… Tam kde jsou nedostatky nebo nedorozumění, tam kde je jakákoli kritika či námět ke zlepšení, je potřeba neustále a opakovaně usilovat o dialog a v praxi nasadit své vlastní konkrétní úsilí…

Zákon akce a reakce

Každá akce vyvolává reakci a není proto od věci, aby člověk před vyvoláním určité akce předvídal také možnou reakci. To dá přece rozum… Proč tedy určití pisálkové, internetoví bojovníci a mnozí další nejsou podobné reflexe schopni? A tento problém se týká bohužel jednotlivců z celého pronárodního spektra. Je potřeba, aby lidé přemýšleli, co vyvolá jejich akce za reakci – a to v negativním i positivním smyslu. Proto je jakékoli distancování se od Dělnické strany jen oslabením části celku a tím také újmou na zdraví celku jako takového. Nic jiného se v tom najít nedá. Naopak jakákoli konstruktivní kritika a snaha o zlepšení poměrů, přispění svým úsilím k rozvoji této strany a osobní nasazení – to jsou akce, které vyvolají reakci positivní… Třeba ne dnes nebo zítra, ale v určitém delším časovém horizontu zcela jistě. To je zákon akce a reakce, který je platný na všech úrovních a se kterým musí každý správný aktivista kalkulovat a správně nakládat…

Hnutí

Přítomnost určité ideje, která je živá, je základním předpokladem pro existenci určitého hnutí. V našem případě je naše idea národní a sociální, tedy komplexní a plně pokrývající veškeré společenské vrstvy v tomto státě. Je jen na nás, aby se naše myšlenky dostaly ve vhodné formě k uším běžných občanů a tedy i potencionálních voličů.

Je potřeba, aby veškeré úsilí těch, kteří se považují za národní socialisty, směřovalo k jednotě, neboť ta je naším cílem. Zdravý idealismus, který se projevuje určitou konstruktivní formou aktivismu je pak osobním nástrojem každého jedince zasazujícího se za naši věc.

Doufejme, že tyto principy budou co nejdříve pochopeny a uplatněny v praxi, jelikož jsou zárukou kvalitativního růstu nejen naší politické strany, ale i našeho národa… A to je v dnešní těžké době více než potřeba…

Tomáš Málek