16. listopadu 2010 Mladý chasník, říkejme mu třeba Jindřich, vyrazil do světa, aby našel svou vyvolenou. Po dlouhém putování došel do obce Mlýn, ve které našel zaměstnání, a také si zde vybral svou nevěstu. Ta si ale nepřeje uvést své pravé jméno, a proto jí budeme říkat Eliška.

Byla to nejkrásnější dívka z obce, a není tedy divu, že se o ni ucházelo mnoho nápadníků. Ona ale každého odmítala. Nejneodbytnějšími žadateli o její přízeň byli tři nejneoblíbenější zástupci mužského pohlaví v obci a blízkém okolí.

Ve dvou případech se jednalo o zástupce menšin odlišné barvy pleti. První byl celý černý a tvrdil o sobě, že je sice malý, ale velmi obratný a šikovný. Například buchty, které Jindřichovo nevěsta napekla, se díky jeho přičinění nenávratně ztrácely v útrobách nenasytných žaludků celého jeho příbuzenstva. Druhý byl šikmooký, nabízel různé cetky, které neměly valnou cenu a po prvním použití se rozpadaly. Ten třetí, nejzámožnější a nejmocnější z nich, byl zástupce zákonodárné moci. Jednalo se o samotného knížepána. Jen on sám rozhodoval o právech a povinnostech ostatních.

Ani jednomu z nich se nelíbilo, že si Eliška vybrala za svého muže právě Jindřicha. Dělali vše možné i nemožné, aby jejich štěstí překazili. Ten černý neustále křičel a dožadoval se svých práv. Podle něj Eliška diskriminuje menšiny. Druhý se s jejím rozhodnutím vyrovnal a své nekvalitní zboží začal nabízet jiným zájemcům. Šlo samozřejmě o různé napodobeniny a pašované výrobky, z jejichž prodeje s tichým souhlasem třetího uchazeče o Eliščinu ruku neplatil téměř žádné daně. Poslední zmiňovaný nápadník byl ale neodbytný a s volbou místní krásky nebyl spokojen. Rozhodl se proto, že udělá vše, aby Jindřicha od Elišky odlákal. Zneužil svou moc a Jindřicha poslal do žaláře, ve kterém ho držel několik dlouhých měsíců. Obvinil jej z propagace zhoubných ideologií.

Své rozhodnutí odůvodnil následujícím způsobem: Jindřich se dopustil závažných trestných činů, protože úmyslně zabránil vytvoření multi-kulti společnosti tím, že znemožnil zástupcům menšin vytvořit manželský svazek se zástupkyní majoritní společnosti. Poukazoval na krádeže a obcházení zákonů, kterých se tyto osoby dopouštěly. Veřejně na jejich nezákonné jednání poukázal v místní hospodě v debatě s místními starousedlíky. A navíc na místní návsi napsal křídou nápis „Odpor, odpor, odpor, proti knížeti“.

V rekordně krátké době byl Jindřich odsouzen a svůj trest si měl odpykat nucenou panskou službou, při které měl se zbraní v ruce hájit zájmy vrchnosti. Naštěstí se nakonec vše v dobré obrátilo, hrdina našeho příběhu prokázal oddanost své rodné vlasti i své vyvolené a byl nástupcem zlého vládce zproštěn všech dříve vznesených obvinění.

Tímto ale náhodná podobnost se známým pohádkovým příběhem končí. Jindřicha a další nespokojené občany Mlýnu, kteří se neváhali na jeho podporu postavit, odsoudil podplacený soudní dvůr k mnohaletým trestům odnětí svobody. Dočkáme se i v reálu této prozatím smyšlené situace? Nebo dokážou lidé říci konečně dost?

Již v nejbližších dnech se dočkáme odpovědi. Na podzimní měsíce totiž připravili zástupci zákonodárné moci v České republice několik soudních procesů, ve kterých mají být odsouzeni lidé, kteří se nebáli dát veřejně najevo svůj názor a poukázali na skutečnosti, o kterých téměř každý z nás ví, ale je zakázáno o nich mluvit.

Petr Kotáb