Občan podle státu - dlužník. Na každého prý připadá dluh přesahující 111 tisíc korun. FOTO: MARTIN ZBELA
15. prosince 2009 Je až k nevíře, s jakou neomalenou drzostí média, která mi, jakožto občanovi, periodicky vnucují myšlenku, že mám jakýsi podíl na státním dluhu a vypočítávají mi výši mého údajného podílu. Zdůrazňuji, že jsem si od nikoho nic nepůjčil a nikomu nic nedlužím!
Nikdo, ani stát, není oprávněn půjčovat si mým jménem a zadlužovat mne. De facto se jedná o trestný čin. Nic také tím pádem nehodlám splácet. Mou osobu si tento stát přivlastnil, aniž by se mne na cokoliv ptal, v okamžiku mého narození, ale to neznamená, že si se mnou může dělat co chce, respektive zadlužit mne.
Pokud je stát podnikatelskou jednotkou a nedokáže splácet své dluhy, pak zřejmě musí vyhlásit bankrot a musí být zrušen. To ale neznamená, že mám být zrušen i já. Dluh by měl být naúčtován podílově všem, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku dluhu. Já jsem tyto osoby nikdy nevolil a jsem, co se týče jejich jednání (se kterým nesouhlasím), zcela bez viny.
Z každé mé mzdy, kterou si vydělám, si tento stát vezme 55 - 64 % formou různých typů zdanění. Další peníze si ode mne stát bere formou různých daní a jiných forem zdanění. Když si za zlomek skutečné hodnoty mé práce, kterou mi stát milostivě ponechá, cokoliv koupím, je toto cokoliv také již mnohokrát zdaněno cestou od těžby suroviny k finálnímu výrobku a jeho prodeji. I zde platím v ceně výrobku státu odvody.
Stát mi účtuje nejrůznější poplatky. Platím téměř nejdražší elektřinu v Evropě a jsem občanem energetické velmoci. Nehospodárné vedení státu platí za kilometr silnice třikrát tolik, co kdekoliv jinde, a tak podobně. Stát mne připraví zhruba o tři čtvrtiny hodnoty všeho, co vytvořím a vydělám a tyto prostředky prošustruje, nebo přerozdělí neznámo kam a komu. Ani to mu však nestačí, ještě se mne a mé potomky snaží zadlužit. Kdosi neznámý si na tento stát nabírá nehorázné půjčky, jako by byl stát jen nějakým bílým koněm mafiánské organizace.
Stát, nebo kdosi, kdo se za jeho nálepku schovává, si ode mne bere několikrát větší daně, než by si panstvo kdy dovolilo vzít od poddaného. Udržuje mne v chudobě, abych si nevyskakoval, aby mě snad ani nenapadlo z přebytků založit firmu, začít podnikat a zaměstnávat jiné.
Sám stát však pracovní místa nezajistí a těm, kdo nemají práci pak bezostyšně přerozděluje to, co sebral mně, aniž by se mnou cokoliv konzultoval. A teď mi ještě oznamuje jak mne zadlužil, za což pochopitelně nikdo nenese odpovědnost, to prý udělala nějaká anonymní nezodpovědná krize. A přitom čeští politici nám schválili nejhorší státní rozpočet v historii. To znamená asi 180miliardový dluh.
Veřejný dluh, po započítání nejrůznějších mimorozpočtových fondů, obecních a krajských rozpočtů a zdravotních pojišťoven, je obrovský, už nyní činí téměř 1,3 bilionu a narůstá přibližně více než o 6 300 korun za vteřinu. Nárůst státního i veřejného dluhu se může ještě zrychlit, pokud se rozpočet nepodaří dodržet a politici budou znovu vyhazovat peníze z okna.
Rudolf Pikola
