24. listopadu 2010 Národ sobě. Tak zní nápis na Národním divadle, jedné z nejvýznamnějších budov naší země. A ono samo je symbolem toho, že kdysi to tak snad i opravdu bylo. Celý národ, od těch nejchudších až po ty nejbohatší, přispěl svým dílem na jeho stavbu. Ještě více se národní soudržnost projevila po požáru, který zničil kupoli, oponu a jeviště i s hledištěm. Během pouhých 47 dní bylo vybráno více než 1 milión zlatých. Do sbírky přispělo celých 45 % obyvatel Prahy.

Dnešek je ve znamení naprostého opaku. Každý by jen bral a na budoucí generace nikdo nemyslí. Vyhazujeme z oken miliardy, prý v zájmu lidstva, přitom však pomalu vymíráme. Daňové zatížení obyvatel je snad nejvyšší v celé historii našeho státu. Ale je to někde poznat? Zdravotnictví a školství kolabuje, policie a hasiči budou propouštět, vláda otevřeně prohlašuje, že si máme spořit na důchod, protože na něj nebude mít prostředky. Kam tedy mizí peníze, které měsíc co měsíc odvádíme formou daní?

Sociální systém je nastaven tak, aby lidé, kteří nechtějí a nikdy nebudou pracovat, mohli pohodlně žít. Jedinou jejich činností je plození dětí a kriminalita. Armádní velení je zkorumpované jako nikdy v historii. Naši vojáci nasazují život kdesi v dálavách, aby tam prý nastolili demokracii, tedy něco co není ani v jejich rodné vlasti. Naše dálnice jsou nejdražší v celé Evropě, přitom o jejich kvalitě by každý řidič mohl vyprávět své. Tzv. ekologické projekty, jako je např. povinná příměs řepky olejky do motorové nafty, nejenže nesníží ekologickou zátěž, ale vedou ke zvýšení ceny základních potřeb. Státní aparát trpí přebujelou byrokracií a zaměstnává téměř 300 000 úředníků. Většina peněz věnovaných vládou či neziskovými organizacemi kamsi do Afriky, skončí v rukou překupníků a zkorumpovaných úředníků, místo toho aby byly smysluplně využity v naší vlasti. To jsou jen některé z mnoha případů mrhání našimi těžce vydělanými penězi.

A  co na to naši politici? Nic. Ticho po pěšině. V neustálém boji o koryta nemají čas se zaobírat těmito problémy. Nejsou peníze? Zvýšíme daně. Snížíme platy. Budeme propouštět. To jediné jsou schopni vymyslet. A pak že my „extremisté“ prosazujeme jednoduchá řešení složitých problémů. A zde bychom se mohli opět inspirovat událostmi z historie. Nejdříve obnovit starou tradici defenestrace a poté spravovat stát tak, aby jeho finance byly použity ve smyslu hesla na Národním divadle, to jest pro blaho národa.

Daniel Sobota