Mikina se symbolem zakázané německé skupiny je volně k dostání u Vietnamců v Jihlavě. FOTO: ALŽBĚTA K.
23. ledna 2010 Vážená redakce Dělnických listů! Dovolte mi se s vámi podělit o neuvěřitelný příběh, který jsem prožila společně s vnukem v uplynulých dnech. Pocházím z Jihlavy, krásného městečka na Vysočině. Bohužel už ne tak krásného, jako tomu bylo dříve. Kdo se projde centrem města, pochopí.
Jihlavské náměstí zastavěné komunistickým Priorem již není to, co bylo dříve. České obchůdky v centru města pomalu vymizely a nahradily je vietnamské krámky a herny. Když si chceme koupit oblečení, musíme jít buď do drahých značkových obchodů v moderním nákupním centru, které nedávno vyrostlo u hradeb (a kvůli němuž se jeden člověk veřejně oběsil, protože proti této stavbě marně bojoval), nebo navštívit právě vietnamské obchody.
Jelikož jsem již v důchodu a mám několik vnoučat, pro oblečení chodím právě k Vietnamcům. Nevidím na tom nic špatného. Nic jiného mi ani nezbývá. To jsem učinila i loni v prosinci před Vánocemi. Pro svého vnuka jsem v jednom takovém obchodě v blízkosti Domu odborů zakoupila mikinu s obrázkem orlice a nějakým nápisem. Vůbec jsem v té chvíli neřešila, co na této mikině je, ale připadala mi pro mého dospívajícího vnuka jako vhodný dárek.
Mému vnukovi je teprve čtrnáct let, o politiku se nezajímá a už vůbec nepatří do nějaké party skinheadů. Vůbec jsem netušila, jaké mu tím přivodím problémy. Po Novém roce jsem se od své dcery dozvěděla, že můj vnuk měl kvůli této mikině ve škole problémy. Učitel ho prý před spolužáky napomenul, že takové „náckovské“ věci do školy nosit nemá, nebo prý budou mít jeho rodiče problémy s policií. Dcera se se mnou pohádala, protože mikinu jsem koupila já.
Stále jsem vůbec netušila, čím je mikina vlastně špatná. Se svým vnukem jsem později na internetu zjistila, o co vlastně jde. Na mikině je nápis Landser a obrázek orla. Prý jde o nějakou německou zakázanou kapelu. Tohle jsem samozřejmě předtím nevěděla, protože takovou hudbu neposlouchám, ani můj vnuk.
Stále mi ale nešlo do hlavy, čeho jsem se vlastně dopustila a proč učitel vyhrožoval mému vnukovi policií? Koupila jsem mikinu v obchodě za 299 Kč, nic více. Při hledání nápisu mikiny na internetu jsem taky narazila na článek, který se týkal mého problému. Podobné mikiny prý prodávají Vietnamci v pražské tržnici.
Velký šok přišel ve chvíli, když jsem se dozvěděla, že prodejce, tedy v tomto případě Vietnamec, vlastně vůbec za nic nemůže (protože neví, co prodává), ale problémy se zákonem může mít ten, kdo od nich toto zboží koupí. Tím prý podpořil tu zakázanou skupinu. Abych se přiznala, s větší absurditou jsem se za celý svůj život nesetkala, a to jsem ho z větší části prožila v komunismu.
Redakce Dělnických listů, napsala jsem vám proto, protože právě o Dělnické straně se často hovoří jako o straně nacistické a fašistické. Po přečtení několika článků jsem ale zjistila, že s vašimi názory souhlasím a vůbec na nich nevidím nic špatného a nedemokratického. Navíc jsem na vlastní kůži zjistila, jak se bezbranný člověk může v této zemi stát „neonacistou“.
Problémovou mikinu jsme raději vyhodili, ale jak jsem později ve stejném obchodě zjistila, Vietnamci ji stále prodávají. Fotografii zboží přikládám k dopisu, abyste mi uvěřili. Nejsem udavačka, abych s tím chodila na policii. Spíše mě zaráží, že v této zemi platí dvojí právo. Jedno pro Čechy a Moravany, druhé pro Vietnamce.
S pozdravem
Alžběta K., Jihlava
K tématu
Deník.cz: Neonacistická trika v tržnici. Policie si neví rady
