Muž z Hongkongu. Ing. Martin Košťál, člen předsednictva Dělnické mládeže, na cestách po Jihovýchodní Asii. FOTO: MARTIN KOŠŤÁL
28. prosince 2009 Mířím autobusem do Budapešti. Pouhých 7 hodin a člověk projede třemi evropskými hlavními městy. Jedu o den dříve, než mi letí letadlo, abych alespoň v rychlosti viděl maďarskou metropoli. Další den ve dvě hodiny odpoledne již sedím v letadle na cestě do Hongkongu s přestupem v Istanbulu.
Po přistání v největším tureckém městě mám mezi lety 5 hodin čas a využívám je proto k bleskové návštěvě města rozkládajícím se na dvou kontinentech. Sulejmanova mešita a Modrá mešita, obě stavby doslova gigantických rozměrů a působivě nasvícené, vyvolávají impozantní dojem.
V Praze bych si gyros z mnoha důvodů hned tak nedal, nicméně, říkám si, jsem v Turecku, tak jej zkusím. V krámku si koupím na památku hudební cédéčko. Vracím se na letiště a pokračuji v cestě do Hongkongu. Během letu mi však večeře začne dělat v žaludku neplechu. Naštěstí mi ale turecká posádka věnuje dvě bílé pilulky, které mi v břiše nastolí opět pořádek :o)
Konečně, asi po deseti hodinách letu, se objevuje ostrov plný mrakodrapů. Hongkong, jež na dobu 99 let získala Velká Británie během opiových válek, se skládá ze stejnojmenného ostrova, dále z ostrova Lantau, kde se nachází letiště a úžasná příroda a dále z poloostrova Kowloon. V současné době Hongkong patří Číně, která zde praktikuje svoji politiku „jedna země, dva systémy“. Hongkong má vlastní měnu a po turistech, na rozdíl od samotné Číny, nevyžaduje víza.
Středem této oblasti je supermoderní ostrov Hong Kong, kde stojí desítky dechberoucích mrakodrapů. Číňané milují svítící neony, které, popsané čínskými znaky, září téměř všude.
Každý večer probíhá velmi zajímavá podívaná. Metrem nebo lodí je potřeba dostat se na vyhlídkový břeh poloostrova Kowloon. Přesně v 8 hodin se spustí hudba a mrakodrapy začnou v jejím rytmu vysílat laserové paprsky k nebi. Zároveň se i důmyslné osvětlení budov různě přeskupuje dle hudby. Vskutku velmi působivé!
Když trochu přeskočím čas, tak za měsíc, kdy jsem se v předvánočním čase z Hongkongu opět vracel do Evropy, již mrakodrapy zářily typickými vánočními motivy.
Pokud člověka láká vidět město z výšky, je možné toto přání realizovat v mrakodrapu Bank of China. Je také možné využít historickou kolejovou lanovku a vyjet na vrchol přiléhající hory Victoria peak. Protože je zde teplota o několik stupňů nižší než dole ve městě, bydlí v této oblasti řada Britů.
Uprostřed ostrova se rozkládá krásný park, který je celý pokryt sítí. Zde jsou k vidění desítky druhů různých ptáků, včetně exotických papoušků. Kousek odtud se pak nachází menší bezplatná zoologická zahrada a kostel.
V chladných horách ostrova Lantau také stojí největší venkovní socha Budhy na světě a dále největší oceanárium na světě. Celý komplex oceanária je opravdu veliký, kromě akvárií nejrůznějších velikostí včetně těch obrovských obsahující někdy až zcela neuvěřitelné ryby, se v areálu nachází i řada typických pouťových atrakcí, které si mohou především děti vychutnat dle libosti. Po zaplacení vstupného jsou totiž již všechny atrakce zahrnuty v ceně.
Po areálu je možné se pohybovat kabinovou lanovkou nebo využít lanovky kolejové, která vede středem místní hory a navozuje atmosféru ponorky :o) Oceanárium je jistě oblíbeným výletním místem, kde den, dětem i dospělým, uteče velice rychle. Například návštěva pavilónu s medvědy či delfíní a lachtaní show musí sklízet úspěch u všech věkových skupin. Z atrakcí jsem si zkusil plavbu na malé lodičce, jež je ukončena závěrečnou střemhlavou jízdou.
Po třech dnech opouštím Hongkong a mířím lodí 60 kilometrů na západ k další čínské „zvláštní administrativní oblasti“, k Macau, jež bývala do roku 1999 portugalskou kolonií. Podobně jako Hongkong, i Macau má vlastní měnu a nevyžaduje víza. Macau zaujme kombinací krásných budov postavených v typické jihoevropské architektuře, doplněných však čínskými nápisy. Velmi zajímavé! Nachází se zde také mnoho kasin a řada mrakodrapů. To největší kasino jsem ze zvědavosti navštívil.
Největší turistickou atrakcí jsou ruiny katedrály Sv. Pavla, jež v roce 1835 vyhořela a zbyla pouze čelní stěna. Zajímavé je také navštívit zdejší, pro Evropana velmi atypicky vypadající hřbitov.
Macau je možné si prohlédnout také z vyhlídky nad městem, kde se nachází muzeum, a kam se dá vyšplhat nepříliš dlouhou kabinovou lanovkou. Jeden den na prohlídku Macau je bohužel velmi málo, na další den však mám zakoupenou letenku do thajského Bangkoku, tak snad zas někdy v budoucnu.
Pokračování příště.
