Kolem Dělnické strany vybudovaly veřejné sdělovací prostředky nepropustnou mediální zeď, která zcela účelově brání občanům této země znát pravdu. FOTO: DAVID POLÍVKA
25. ledna 2010 Pokud nás znáte pouze z novin a televize, jsme pro vás jen bandou nácků a primitivů. Hysterie kolem Dělnické strany je všudypřítomná. Jsme-li takoví, jak nás vykreslují, proč už dávno není Dělnická strana zakázaná? Napoprvé se to nepodařilo, snad podruhé, potřetí, počtvrté…
Jde v této věci o protizákonnou činnost Dělnické strany nebo o ohrožení pozic zkostnatělých politických stran, které se jen třesou o svá koryta? Kolem Dělnické strany vybudovaly veřejné sdělovací prostředky nepropustnou mediální zeď, která zcela účelově brání občanům této země znát pravdu.
I kdybychom demonstrovali v růžových tepláčkách a rozdávali plyšové medvídky, budou tyto veřejné sdělovací prostředky hrát tu samou písničku, jen datum se změní. Půjde přeci jen o další z řady neonacistických aktivit. A veřejnost se dozví jen to, co se dozvědět má, že? Dozví se kolik tam bylo policistů a kolik z nich bylo těžkooděnců, kolik osob bylo předvedeno a jaký podvratný materiál byl u nich zadržen, a tyto zadržené osoby budou režimu tak nebezpečné, že jsou téměř okamžitě propuštěni. Ale účel to splní.
Je plýtváním našich sil se pokoušet tuto zeď zdolat, ignorujme ji. Máme vlastní zdroje, jak informovat občany této země. Pokud se Dělnické listy budou pravidelně dostávat mezi lidi a nebudou jen kolovat mezi našimi členy, začne se ta jejich zeď hroutit svou vlastní vahou. K tomu přidáme plakáty, které ozdobí ulice našich měst, a letáky, které nakrmí hladové schránky, a z té zdi zbudou jen trosky.
František Žigrai
Tento článek najdete v tištěném vydání Dělnických listů č. 25
