V konečném výsledku Kožený zpronevěřil asi 14 miliard korun a na výplatu peněz z akcií stále ještě čeká asi čtvrt milionu lidí. Nebyl však jediný. V případě CS Fondů Michaela Kocába se ztratilo 1,3 miliardy korun a v případě fondů Trend a Mercia 1,4 miliardy. FOTO: ARCHIV DL
8. prosince 2009 V listopadu 1991 se rozběhla registrace kupónových knížek pro první vlnu kupónové privatizace. Ta se uskutečnila ve dvou vlnách v letech 1992 až 1994. Zapojilo se do ní 8,5 milionu lidí, z toho šest milionů v České republice.
Nabízeny byly akcie 1492 podniků za nominální hodnotu 1367 miliard Kč. Do kupónové privatizace se zapojilo asi 500 investičních fondů, které v té době vznikaly jako houby po dešti. Duchovním otcovstvím kupónovky se pyšní Tomáš Ježek, Dušan Tříska a Jan Švejnar, protěžovaný dnes Stranou zelených.
Stát kupónovou metodou privatizoval i takové podniky jako Český Telecom, Českou spořitelnu, ČEZ, Čokoládovny, IPB, IPS, Komerční banku, Novou huť, OKD nebo Škodu Plzeň. Po masivní reklamní kampani nakonec 72 procenta lidí v první vlně a 63 procenta v druhé vlně svěřila své kupónové knížky investičním fondům.
Nejaktivnější byly v nabídkách Harvardské fondy Viktora Koženého, který si popíjí koktejly kdesi na Bahamách. Zpočátku slibovaly vyplatit za kupónovou knížku až 10 000 korun. Reklamní kampaň Jistota desetinásobku zaujala. V počátku to Kožený také plnil, ale později vyplácel výnos pouze pětadvacetiprocentní a nakonec žádný.
Do harvardských fondů přitom přiteklo v první vlně kupónové privatizace přes 565 milionů bodů, v druhé vlně pak ještě o 292 milionů víc. Díky odkoupeným knížkám vzniklo impérium s padesáti podniky, v nichž měl Kožený majoritní podíl. Byly mezi nimi například Československá námořní flotila, Komerční banka, Česká spořitelna, Spolana Neratovice a Plzeňské pivovary.
V konečném výsledku Kožený zpronevěřil asi 14 miliard korun a na výplatu peněz z akcií stále ještě čeká asi čtvrt milionu lidí. Nebyl však jediný. V případě CS Fondů Michaela Kocába se ztratilo 1,3 miliardy korun a v případě fondů Trend a Mercia 1,4 miliardy.
Pochybné působení fondů, ale i mnoha jiných investorů v českých firmách stálo podle odhadů bývalé Komise pro cenné papíry daňové poplatníky kolem padesáti miliard korun. Světová banka dokonce dění v českých firmách popsala jako rabování a vyvádění aktiv. Pak se objevil dodnes používaný název tunelování.
Policii se podařilo ve společnostech najít jen zlomek zmizelého majetku. Působení fondů v českých firmách stálo daňové poplatníky kolem padesáti miliard korun.
Rudolf Pikola
