internetové noviny / elektronický archiv

„88“ a další oběti pánů Mareše a Kabelíka

88

Redaktor TV Nova s číslem 88 na triku. FOTO: ARCHIV AUTORKY

Přemýšlím, zdali mě také nezavřou za číslo 88. Pro mě naprosto normální číslo, jako je třeba 22, 36, 47. Soudní znalec Mareš a soudce Kabelík však za některými ciframi vidí jen propagaci neonacismu (oba nesou hlavní zodpovědnost za odsouzení pěti aktivistů do vězení za držení transparentu se slovy Národní odpor: svobodný, národní, sociální – pozn. DL).

Několik mladých lidí už třetí den po 1. máji stanulo před brněnským soudem a hrozí jim nesmyslné tresty (více ZDE). Pokud má být toto propaganda, potom nechápu jak je možné, že anarchisté chodí s přeškrtnutým hákovým křížem? Tohle je přece veřejná propaganda také, ať už je kříž přeškrtnutý nebo ne. Proč tedy nezavřou každého občana, že má na tričku 8 nebo 88? Co třeba výhra v hokeji 8:0 – nepropaguje televize nacismus?

Znám spoustu lidí, jejichž ročník je 88. Třeba v reklamě 88 % žen doporučuje nějaký výrobek. Proč tedy právě naši mladí lidé mají být souzeni za číslo na tričku?

Celá demonstrace dne 1. května probíhala ze strany národních socialistů a aktivistů v naprostém pořádku. Policie přehnaně reagovala při osobních prohlídkách, a já si připadala jako masový vrah, kterého právě pustili z vězení.

Já a má kamarádka jsme šly na náměstí Svobody oblečené v triku s logem Dělnické strany. Nejdříve nás nechtěli pustit vůbec, na můj dotaz  proč, neodpověděli. Poté došlo na kontrolu legitimací. Tato první, ano první prohlídka proběhla ještě v rámci normy, dejme tomu. Nesla jsem s sebou šampaňské na křest periodika Dělnické mládeže Národní odpor – to mi povolili se slovy: při druhé prohlídce stejně neprojdete.

A přišla prohlídka druhá. Prohledány jsme byly důkladně, dokonce i na prsa se sahalo. Legitimace nám byly odebrány z rukou, natočili si nás také na kameru. Kabelky a ledvinky prohledali stylem „vyprázdnit“, dokonce i hygienické potřeby nám zkontrolovali.

Mimo šampaňského jsme obě nesly i špendlíky, aby případný vítr neodnesl naše krásné vlajky. Špendlíky nám policisté zabavili, při mém dotazu proč, když nejde o zbraň, ale obyčejný špendlík, který nehodláme „cvrnkat“ po policii, odpovědi jsme se opět nedočkali. Zmiňovaný šampus, ten se nakonec nepronesl, prý ať si pro něj pan předseda přijde sám.

Každý z nás si prošel kontrolou, která byla skutečně nesnesitelná. Pouze mě to utvrdilo v tom, že policie nás chtěla jen zdržet. Jelikož při prohlídkách našich těl nic nenašli, a bylo to pro ně asi skutečně zklamání, že my, zlí „náckové“, jsme pokojní a neporušujeme žádné zákony, začali naše aktivisty zatýkat za zmiňované číslo 88.

Sama jsem byla svědkem toho, jak mladého aktivistu policista postavil ke zdi a okamžitě začal svolávat tisk a kamery, ať si ho jdou natočit, že měl na straně mikiny 88. Aktivista tam stál jako „prase na porážku“ se zvednutou rukou (aby bylo lépe vidět) a okolo něj mediální „šrumec“. Ponižování lidské důstojnosti? Ano, tak mi to připadalo! Protože naše policie měla zřejmě nařízeno z vrchních míst, aby někoho zatkli za každou cenu, odnesli to naši aktivisté. Teď mohou jen čekat jaký trest jim díky posudku pana Mareše bude soudcem Kabelíkem přiklepnutý.

Tohle má být demokracie? Pár lidí se rozhodne a mladý člověk půjde za mříže? Pokojná demonstrace pro nás 1. května sice skončila, ale pro pár aktivistů bude mít pokračování s hororovým průběhem, a nedej bože koncem. Ptám se opět: proč? To už se nás vláda a policie doopravdy natolik bojí, že nás bude zavírat za čísla, za držení vlajek, za vyjádřený názor?

Potom tedy ale budeme muset změnit název demokracie na komunismus anebo absolutismus, jinak to nevidím. Naše krásná česká země v tom případě nemá oprávnění spojovat svůj dosavadní vládnoucí systém s demokracií. Žádná demokracie totiž u nás není!

Johana Březinová

Asertivní lhářka

165068-top-foto1-ez0wl 

FOTO: ARCHIV DL

Alena Borůvková (ČSSD) poskytla novináři rozhovor do telefonu. To by nebylo tak divné, kdyby se ovšem poté nepopřela a neřekla, že se jedná o výmysl a nic takového nikdy neřekla.

„Já vím..., no on jako v tom trošku dělá i Petr Hulinský, teda jako hodně v tom dělá, jako. Takže právě, já zas jako nejsem jenom kandidátka Petry, ta Praha si mě jakoby adoptovala za svou, což je výhoda trošku, ale právě proto to tam bylo takový... Ona nebyla sama, kdo mě doporučil, hlavně ona to jako úplně neiniciovala, jo.“

Strana ČSSD je v preferencích nejmocnější strana na české politické scéně. Jak je ovšem vidět, z vedení strany se začíná stávat Paroubkův rodinný podnik. Pro vysvětlení, zmiňovaná Petra je žena Paroubka, a Hulinský je jeho blízký přítel. Pro stranu jistě nebude dobrá reklama, že její místopředsedkyně je lhářka, případně je opravdu tak hloupá.
 
Tento případ je jeden z mnoha, který ukazuje, jak je současná politická scéna prohnilá. Do vedení stran si dosazují jejich lídři osoby, které jsou pro ně nejvýhodnější. Samy strany ovšem u jiných kritizují nedemokratický postoj, radikalismus, a jiné, pokud se ovšem nemýlím, tak nezmanipulované volby jsou základem demokracie.
 
Paní Borůvková dokonce hrozí novináři panu Jiřímu Ovčáčkovi, který nahrávku pořídil, trestním řízením. To je už opravdu vrchol, ta žena je buďto nesvéprávná, když si není schopná zapamatovat co říká, nebo je naprosto hloupá a říká jen, co jí napoví Paroubek. Ten ji pro jednou zapomněl napovědět a takhle to dopadá. Teď jí ale asi pan Paroubek znovu napověděl, aby prohlásila za nesmyslné to, co řekla, tak to opět tupě udělá, bez toho aniž by si uvědomila možné následky. Za křivé obvinění jí hrozí pokuta a jiné sankce.
 
Závěrem by se dalo dodat, že by si občané měli opravdu rozmyslet, koho budou volit, když je ve vedení strany naprosto hloupý člověk. Pro toto jednání není žádná omluva, paní Borůvková se pravděpodobně poskytováním různých služeb dostala velmi vysoko do politiky, intelekt jí však schází.

David Salač

Tak se nám ODS konečně plně vybarvila

HavelFOTO: ARCHIV DL

Přichází vrchol předvolební kampaně a strany začínají vytahovat své „trumfy“. S jedním nám přišla i ODS, a to se všemi vlastenci milovaným Havlem. Jeden den pomluvil Paroubka za pád vlády, hned druhý den Klause za jeho požadavek na 101 podpisů zajišťujících stabilitu té nové, a současně se v tisku objevuje i článek, že se ODS bude snažit zapojit Havla do své kampaně.

Osobně jsem tomu rád. ODS konečně odhodila svou falešnou masku a ke svému protinárodnímu chování přidala i ikonu všech těchto aktivit v ČR.

Už delší dobu se ODS posouvala ke středu a za své si brala myšlenky liberalismu, a to nejen na ekonomickém poli. A k liberalismu samozřejmě neoddělitelně patří takové vymoženosti, jako je přehnaná ochrana lidských práv či všemožných menšin, příliv imigrantů, devastace tradiční rodiny a všeho pro daný národ drahého. Pouze konzum, bezduchost a volné kolbiště pro nadnárodní korporace je žádáno.

Kam ODS nezadržitelně směřuje začínalo být jasné již před minulými volbami. Najednou se vedle Topolánka objevil Havlův věrný nohsled Vondra, kterému stačilo pár měsíců členství ve straně, aby se stal ministrem. V té době měl Havel ještě jeden trumf v rukávu, a to Bursíka v čele Zelených. Proto došlo ke snadné domluvě mezi těmito relativně rozdílnými stranami a ke vzniku pokřivené vlády.
 
Nyní je Havlovu bratrstvu jasno, že Zelení zřejmě končí, a tak jak již poněkolikáté přesedají. A proč vytvářet novou stranu, když můžeme mít pod palcem jednu osvědčenou a ke všemu větší. Topolánek je možná „chlap s gulama“, ale rozhodně bez rozumu.

Havel a jeho společníci jsou totiž něco jako parazité, nedovedou nic tvořit, jen se na něčem přiživovat a až organismus přivedou ke zkáze, tak se začnou hostit na dalším. Buďme tedy tomu rádi, ODS směřuje ke svému pádu a zvětšuje se možnost pro úspěch neetablované strany. Tentokrát snad již ne takové, která by jen zastupovala zájmy velkokapitálu a byla prolezlá korupcí skrz na skrz. Nýbrž strany vlastenecké a hájící potřeby všech slušných občanů.

Podpořme tedy společně Dělnickou strana, ona má potenciál se touto novou stranou stát!

Radol Moravec

Jak lze dělat problémy na ohlášené akci, a to legálně

Pardubice-kolin-18-4-09-004_2

FOTO: MARTIN ZBELA

Tak jsem se odhodlal, skočil na kolo (co je to 20 kiláků) a jel se podívat na předvolební mítink Dělnické strany do Pardubic. A ejhle: Oni ti naši „chlebodárci“, dle mého, na nás udělali podraz. Nakonec jsem se po hysterii v tisku ani moc nedivil...

Celý střed města neprůjezdný, na všech silnicích značky zákazu vjezdu, a policajtů, že by je nespočítal. Tak se rozhlížím, proč jako, a znova ejhle: Na silnici, přes střed města, se sporadicky proháněli „sportovci“, tak jeden za 5 min. Navíc tam byl jeden tak těsně nad hrobem, který těm mladým dělal „stafáž“ (kdyby si radši děda vyběhl na cyklistickou stezku okolo Labe a nedýchal ten zkažený vzduch ve městě, ale je to jeho rozhodnutí).

No nedalo mě to a jedu dál. A znova ejhle: Na schodech Pardubického divadla spolek „flašinetářů“ s názvem EXPRES. Robustní zvuková aparatura a decibely na maximum. A to i přesto, že rozhlasový komentátor závodu se snažil seč mohl, aby svým výkonem (samozřejmě v decibelech), tuto kapelu překřičel. Přesto, že měl reproduktory snad každých 20 m podél trati, tak se mu to nepodařilo.

No co vám budu povídat: Bylo to jako na jarmarku s kolotočem, „vlastního slova neslyšet“. Kde se vzala tu se vzala přišla skupina lidí, mezi nimi obstarožní matrona celá v černém, ve výstřihu měla medailón o průměru tak 5 až 8 cm v černo-červeném provedení... Zbystřil jsem... Nejsou to třeba barvy DS? Podívám se pečlivěji a on tam je i policajt též v černém a na rukávu nápis policie. Tak už jsem byl doma. Něco, nevím co, dojednávali s panem Vandasem.

Až po chvíli bylo jasné o co jde. Domlouvalo se náhradní místo. Bylo domluveno, že půjdeme na „Karlovinu“ do Jindřišské ulice. A znova ejhle: Pan Vandas se snažil toto sdělit účastníkům, a přesto, že jsem byl tak 10 m od něj, tak jsem neslyšel z megafonu, který používal, ani slovo. Nakonec jeden dobrovolník se odebral k vzpomenuté skupině „flašinetářů“ a zjednal ticho. Po krátké informaci jsme se odebrali do Jindřišské. Vzhledem k tomu, že režim.... „se bojí až se… v síni“..... jak říkala moje babička, očekával jsem i další věci.

A znova ejhle: Nenápadnej, až podezřele nápadnej bloňdák s melírem v zeleno-žluté bundě a riflích, v ruce kameru. Ten byl buď za zelena utrženej (no zelenou bundu měl) anebo jeho IQ bylo na úrovni tykve. Choval se uplně „nenápadně“. Že je to „fízl“ bylo jasné z toho, jak se snažil natáčet a dělat jako že nenatáčí. Kamera „nešvenkovala“ po přednášejícím a jeho štábu (nakonec proč? Pana Vandase znají, ale ne ty, co jsou z Pardubic a okolí), ale pouze po lidech, kteří se nacházeli okolo něj. Říkal jsem si, natáčí na místě původního shromáždění již 20 min., tak do Jindřišský nepůjde. Ale kdepak, on se tam odebral též, jako já, mezi posledními.

A znova ejhle: V Jindřišské mohl kameru zavařit jak se snažil. No bodejť, když se tam  shromáždilo podstatně více lidí, než před divadlem, a navíc plná okna přihlížejících z okolních domů. Po skončené akci mě „můj fízlíček“ přesvědčil,  že jsem měl pravdu. Sešel se se svými kumpány z pardubické policie, též všichni v civilu.

Jako třešnička na dortu se tam objevila i ta zmíněná obstarožní matróna a společně s uniformovanými setrvali v „přátelském a plodném rozhovoru na nejvyšší úrovni“. Když uvážím, že jich tam v civilu bylo odhadem tak 10 (včetně bloňdáka) a uniforem tak cca 20-30, tak mě z toho plyne pouze jeden závěr: Mají strach, a to velikej, velikej, a ještě jednou velikej...

No a tak to je moje reportáž z Pardubic. 

Vladimír Šmíd