Íránci zvolili svého prezidenta, k nelibosti Západu. FOTO: ARCHIV DL

30. června 2009 Nedávné prezidentské volby v Íránu vyvolávají mnoho vášní. Podle oficiálních výsledků byl již v prvním kole znovu zvolen staronový prezident Ahmadínežád, kterému tímto srdečně gratuluji.

Prozápadní opozice si samozřejmě nemohla nechat ujít příležitost výsledky voleb zpochybnit a rozpoutat tím vlnu násilí. Na veřejnost měl, jako na zavolanou, uniknout „supertajný“ dokument, podle kterého měl Ahmadínežád skončit dokonce až na třetím místě.

Každý, kdo zná místní poměry, si dokáže spočítat, jak moc je něco takového nepravděpodobné. Účelem tohoto podvrhu bylo odsunout Ahmadínežáda až na třetí místo, ze kterého se samozřejmě nepostupuje do druhého kola prezidentských voleb v případě, že žádný kandidát nezíská více než 50 % v kole prvním.

Vůči opozici byly učiněny vstřícné kroky včetně možnosti přepočtení hlasů a překontrolování volebních výsledků. Mezinárodní pozorovatelé z Ruska, Číny a dalších zemí shledali volby jako naprosto regulérní. Nic naplat. Tzv. demokratická opozice, mocně podporovaná západními proizraelskými médii, spustila vlnu protestů, které rychle přerostly v krvavé srážky s policií.

Nechme teď Írán chvíli stranou a vzpomeňme si na jiné příklady toho, jak si Západ představuje demokracii. Můžeme si vzpomenout na ukrajinskou „oranžovou“ revoluci podporovanou západními tvůrci Nového světového řádu. Tenkrát byly také výsledky voleb naprosto regulérní, ale s pomocí západních médií byl vyvíjen obrovský tlak na jejich neuznání.

A výsledek? Totální ekonomický kolaps Ukrajiny.

Vzpomínáte si na dobu, kdy byla v Rakousku po svobodných a demokratických volbách ve vládě zastoupena strana Svobodných? Okamžitě následovaly ekonomické sankce proti Rakousku a Rakušanům. To samé platilo po výhře Hamasu v Palestině. Po irském referendu, ve kterém Irové odmítli Lisabonskou smlouvu, se bruselští byrokraté rozhodli nepoužívat otevřený nátlak a místo toho budou Irům umožňovat hlasovat stále znovu a znovu, dokud si nevyberou ono jediné „správné“ řešení.

Tohle je demokracie v západním pojetí. Neuznávání výsledků svobodných demokratických voleb, pokud se to nehodí do koncepce Nového světového řádu. Překrucování faktů a bezohledný nátlak vůči státům, ve kterých lidé svobodně nepodpořili tu „jedinou správnou“ stranu.

Česká média přistupují k danému problému se svým specifickým dvojím vyjadřováním (doublethink). Jinak řečeno, ke dvěma obdobným problémům se vyjadřují naprosto protichůdně.

Můžeme se dočíst o tom, jak v Íránu zlá policie rozhání nebohé demonstranty na nepovolené protivládní násilné demonstraci slzným plynem. Oproti tomu jsem nikde nečetl, že bylo špatné použití slzného plynu, těžkooděnců, armády, výbušnin a obrněných transportérů proti povolenému pochodu Čechů, včetně žen a dětí, například v Janově.

V Íránu mohli kandidáti na prezidenta vést předvolební kampaň svobodně dle svého uvážení. V Čechách byly opoziční straně zakázány rozhlasové a televizní klipy. Na řádně ohlášených shromážděních byly bezdůvodně zatýkáni představitelé Dělnické strany.

Den před volbami byly do novin vypuštěny štvavé a nenávistné články proti jediné skutečné opozici – Dělnické straně (mimochodem stejná situace nastala před krajskými volbami). V Čechách si vláda klade za svoji prioritu zakázání opoziční politické strany.       

Tak kde je ta demokracie, kterou se snažíme vnutit celému světu? Kde je ta zmiňovaná názorová svoboda západní Evropy? Koho chtějí tito lidé poučovat o demokracii? Ani politici a už vůbec ne média nemají sebemenší morální právo kritizovat íránské volby, neboť pro ně samotné jsou lži a bezohledný nátlak podstatou jejich existence.

Já věřím, že se pan prezident Ahmadínežád, stejně jako my, Dělnická strana, před tímto nedemokratickým a totalitním nátlakem ze strany tvůrců Nového světového řádu ubráníme. Naše myšlenky jsou čisté a naše odhodlání nesmírné. Na závěr už mi nezbývá nic jiného, než popřát panu prezidentovi Ahmadínežádovi mnoho úspěchů do dalšího volebního období.

Jiří Petřivalský