Soudruh poslanec vyskočil z křesla, na vysokém čele mu vyrazil pot, tvář zbrunátněla. Začal běhat po kanceláři a nehezkým tónem (i slovy) dával  najevo svoji nelibost nad tím, co si to dovoluji, pochybovat o cílech a snahách ČSSD.

22. září 2009 Při hledání informací o svých zastupitelích v Parlamentu a Senátu ČR jsem narazil na zajímavé údaje o mém poslanci Václavu Šlajsovi – ČSSD. S podivením jsem zjistil, že je absolventem Vysoké školy politické ÚV KSČ a náleží mu titul RSDr. Zřejmě z přirozené skromnosti (?) však titul doktora neužívá.

Šlajs dlouhá léta působil jako důstojník ČSLA (pro mladší ročníky jde o funkci politruka v komunistické armádě). O stranické příslušnosti nelze pochybovat. Zajímalo mne, jak se  takový služebník minulého režimu dostal až na funkci mého zastupitele v Parlamentu ČR.

Mým životním zvykem je osobně se seznámit s lidmi, kteří mají na můj život vliv. Více než dva měsíce jsem ho žádal o schůzku. Jeho asistent Bc. Chalupný užil snad všech možných výmluv proč není schůzka možná. Počínaje nedostatkem času, dovolenou poslance, jeho služební cestou. Zejména mne rozveselilo, že se mi nemohl dovolat na mobilní telefon – asi špatné číslo! Přesto po 5 výmluvách a odkladech se mi povedlo dojednat audienci v jeho plzeňské kanceláři na 12. srpna 2009 od l0 hodin.

Schůzka začala hezky, pan poslanec měl radost, že vidí svého občana, kterého zastupuje v Parlamentu ČR. Ovšem, když jsem začal na stole rozkládat písemné materiály, především volební program ČSSD se svými poznámkami, lehce znejistěl, ale stále byl pánem na svém hřišti. Po několika mých konkrétních otázkách k plánu ČSSD na vyvedení republiky z krize, začal stereotypně opakovat body volebního programu. Na papíře mi mimo jiné spočítal náklady na řešení krize a výnosy, z čeho je ČSSD bude hradit. Po mé argumentaci a hlubokém nesouhlasu s jeho výpočty začala atmosféra v jeho útulné kanceláři houstnout.

Následně se diskuse dostala k předvolebnímu článku pana poslance v novinách a začali jsme se zabývat dalším předvolebním materiálem ČSSD – Závazky ČSSD občanům. Po pár mých hodnotících větách jsem viděl, že je zle. Soudruh poslanec vyskočil z křesla, na vysokém čele mu vyrazil pot, tvář zbrunátněla. Začal běhat po kanceláři a nehezkým tónem (i slovy) dával  najevo svoji nelibost nad tím, co si to dovoluji, pochybovat o cílech a snahách ČSSD. Jak říkají právníci ve své terminologii „neunesl tíhu důkazního břemena“. Pokusil jsem se ho uklidnit mírným hlasem a vlídnými slovy, nabádajíc ho ke slušnému chování a zachování státnického klidu. Leč vše marno…

Na moji nevinnou poznámku o jeho celoživotní stranické a důstojnické kariéře bylo hotovo. Minulost ho zradila. Za spolupráce se svým asistentem mě vykázal z kanceláře, jeho silný hlas bylo slyšet ještě na schodišti.

No, bylo to vlahé a osvěžující dopoledne, škoda, že trvalo necelou hodinu. Při představě, že v poslanecké sněmovně rozhoduje o životě národa množství podobných individuí, je mi na zvracení. Co s tím dělat?!

Ing. Antonín Pechr, Plzeň