FN vznikla roku 1972 a její původní název zněl Národní fronta za národní jednotu. Založil ji se skupinou frontových spolubojovníků Jean-Marie Le Pen, který je vůdčím představitelem hnutí dodnes. FOTO: ARCHIV DL
2. března 2010 Ve své politické práci musíte mít vzory, ze kterých čerpáte inspiraci a vyhýbáte se zbytečným chybám. Není rozhodně nepatřičné, když i vlastenecká strana, jakou je Dělnická strana sociální spravedlnosti (DSSS), má své vzory v zahraničí. Vlastenectví DSSS je na zahraniční úrovni založeno na rovnoprávné spolupráci všech evropských národů a samozřejmě všech místních vlasteneckých stran.
Nejdelší vazby jsou na francouzskou Front National (FN), datující se od devadesátých let minulého století. Jsou to vazby pevné, protože historie FN je v lecčem podobná a je mnoho, čemu se musíme od FN učit. Je to především trpělivost, pevnost v názorech a nepřízeň tzv. oficiální politiky, co nás s FN spojuje.
FN vznikla roku 1972 a její původní název zněl Národní fronta za národní jednotu. Založil ji se skupinou frontových spolubojovníků Jean-Marie Le Pen, který je vůdčím představitelem hnutí dodnes. Le Pen je zosobněním francouzského vlastence, který se v patnácti letech zapojil do hnutí odporu proti německé okupaci, aby po letech, coby francouzský důstojník – výsadkář, bránil územní celistvost Francie proti alžírským partyzánům, vraždícím francouzské civilisty a vlastní lidi, kteří zůstali věrni Francii. Zocelen bojem a jistý věrností svých nejbližších se dal na politiku. Však také bylo potřeba v začátcích vojenské kázně, vojácké odvahy a frontové statečnosti. Pár let po vzniku FN došlo k pumovému útoku na sekretariát, který zaplatilo životem několik mučedníků hnutí.
Hned po svém vzniku se strana vrhá do víru volebního boje a v parlamentních volbách získává pouhé půl procenta hlasů, tento výsledek je podvakráte opakován v následných volbách (1978 a 1981). V následujících volbách v osmdesátých letech dochází ke zlepšení volebních výsledků a FN dostane své zástupce do parlamentu. Změna volebního systému z poměrného na většinový vyřadí FN ze zákonodárného sboru. I když strana získává pravidelně přes deset procent hlasů, tak díky většinovému volebnímu systému je kandidát FN vždy poražen v druhém kole jednotným šikem „pokrokové veřejnosti a seriózních stran“. Slušných výsledků dosahuje FN v obecních volbách a volbách do departmentů. FN má starosty, radní a zastupitele v departmentech.
Le Pen se zúčastňuje i přímých prezidentských voleb, jeho zisky jsou okolo 10 až 15 procent a největšího úspěchu dosáhl roku 2002, kdy postoupil do druhého kola, kde byl poražen budoucím prezidentem Chirakem. Volby do Evropského parlamentu roku 2004 znamenají pro FN sedm evropských poslanců.
FN je stranou příkladně vlasteneckou, protiunijní, vystupující proti imigraci, zejména z arabských zemí, která zaplavuje Francii mešitami a pouličními boji s policií. Na mezinárodní úrovni podporuje vystoupení Francie z EU a přichází s vlastním programem mezinárodní spolupráce evropských národů – tzv. Euronat, což je rovnoprávná spolupráce evropských národů na hospodářské úrovni, zachovávající si všechny atributy národní a stání svrchovanosti, s vlastní obrannou a měnovou politikou.
Ve světle všech těchto výsledků si uvědomme, že FN působí v politice skoro čtyřicet let a musela překonávat mnohé překážky a bolestné ztráty. Le Pen jako starý frontový voják ví, že boj znamená ztráty, a to ztráty i těch nejbližších. Ví, že v boji mnozí zakolísají a odpadnou, ale jádro zůstane v zákopech a povede odhodlaně boj. Jeho podřízení vědí, že když půjdou věrně za ním, tak je provede ohněm politického boje ke zdárnému cíli.
Takže DSSS se má co od FN učit, ale jsem přesvědčen, že zatím v tomto boji obstáváme. V průběhu druhé poloviny 90. let se dnešní předseda DS Tomáš Vandas a předseda Dělnické mládeže Martin Zbela zúčastnili několika politických jednání s vedením FN v čele s Le Penem. Důkladně poznali fungování tohoto vlasteneckého hnutí, navštívili sídlo strany, tiskárnu a to vše samozřejmě zúročili a zúročují v každodenní politické práci. I autor musí „chlubivě“ poznamenat, že se s J. M. Le Penem setkal při jeho návštěvě České republiky (na podzim 1999) a několik dní ho doprovázel. A byl to zážitek na celý život.
Klade-li si někdo z vás otázku, čím nám může být FN příkladem, tak nemusíme hovořit jenom o velkých celostátních a mezinárodních problémech. Uvědomme si, že frontisté absolvovali troje volby s nízkým výsledkem a přesto pokračovali v práci. A vyplatilo se to. Trpělivost, neústupnost, pevnost v názorech vše zlomila a nyní je FN etablovanou stranou francouzského politického systému.
Ano, sdělovací prostředky, ovládané liberály, neustále očerňují FN, parlamentní politici se opovržlivě odtahují, ale nikdo z nich nevytlačil FN z politiky. Dá se říci, že DSSS je před takovým zlomem a tím zlomem budou parlamentní volby v květnu letošního roku. Příklad FN nás k tomu zavazuje a pomohou nám k tomu zkušenosti členů vedení načerpané v zahraničních cestách.
K tomu všemu potřebujeme pevnost, věrnost, neústupnost a víru v ideály národa a vlasti.
