Očerňování a špinění DS pokračuje i po volbách. Předseda Tomáš Vandas v rozhovoru s občanem a novináři v Brně. FOTO: MATYÁŠ SOMBATI

15. června 2009 Dnes a denně média masírují veřejnost zprávami, že se v případě Dělnické strany jedná  o uskupení neonacistické či alespoň extremistické. Od sdělovacích prostředků, které  propagují současný režim a velebí multikulturalismus, samozřejmě  pozitivní reakce na pronárodní politiku DS čekat nelze. Naopak může DS chápat jejich kritiku jako doklad toho, že jde po správné cestě a  svou práci dělá dobře.

Podívejme se však nezaujatě na samotný program strany a posuďme sami, zda v něm lze nalézt nějaké závadné teze, o něž by média mohla svou očerňující kampaň opřít. Politické programy často nečtou celé ani samotní voliči, takže bude jen dobře, když si ho připomeneme alespoň v bodech. Tvoří ho tři tématické části.

První se věnuje národně politické oblasti. Požaduje se v ní učinit kroky na ukončení omezování fungování státu a posílení jeho suverenity, ať už jde o záležitosti vnitřní i mezinárodní:

- vystoupení z EU a NATO
- uvádění národnosti v průkazech totožnosti
- vypovězení nelegálních přistěhovalců
- reforma ústavních institucí vč. omezení poslanecké imunity pouze na politickou činnost
- zrušení dotací stranám za mandáty poslanců
- zavedení odvolatelnosti poslanců a soudců při neplnění svěřené funkce (imperativní mandát)
- přímá volba prezidenta
- právní a daňové osamostatnění obcí
- zavedení zákona o domovském právu (povinnost obcí se postarat o své občany)
- zřízení zemských hranic Moravy a Slezska
- přehodnocení výše pomoci zemím třetího světa

Druhá část programu se týká morálních a mravně politických záležitostí. Volá se v ní po potlačení úpadkových symptomů dnešní společnosti a zajištění zdravé budoucnosti národa, jmenovitě:

- přísná ochrana kulturního a národního dědictví
- zrušení registrovaného partnerství
- zavedení trestu smrti za těžké zločiny
- novelizace zákona o policii a o vězeňství
- zákon na ochranu mravnosti společnosti (zákaz šíření pornografie a pouliční prostituce)
- absolutní zákaz všech drog považovaných v evropském prostředí za škodlivé
- prošetření privatizačních podvodů a důsledné potrestání viníků

Třetí část programu se věnuje ekonomické a sociální oblasti. Navrhuje opatření pro rozvoj školství a podnikání, a zároveň vytvoření podmínek pro spokojený život občanů v produktivním věku i v penzi:

- úprava Zákoníku práce (narovnání partnerského vztahu zaměstnavatel - zaměstnanec)
- zastavení krizového růstu nezaměstnanosti (vč. vytváření nový pracovních míst)
- obsazování úřednických míst ve státní sféře dle kvalifikace, ne stranické příslušnosti
- rozšíření vlastnictví výrobních prostředků apod. o družstevní a státní
- podpora vzniku řemeslnických cechů
- optimalizace sítě SOŠ a učilišť pro větší prestiž řemesla
- podpora českého zemědělství a venkova
- zjednodušení daňové soustavy a omezení byrokracie
- dohled na důsledné vybírání a placení daní
- omezení přílivu cizího kapitálu a snížení daňového zatížení pro domácí živnostníky
- státní podpora sociálního zázemí domácích zaměstnanců a jejich rodin
- podpora mladých rodin pro zastavení vymírání národa
- zajištění kvalitního a bezplatného zdravotnického systému
- komplexní národní reforma českého školství (bezplatné vzdělání, důraz na tradice)
- rozvoj sportu a tělovýchovy
- důstojné podmínky pro život seniorů (nejnižší důchody 50% reálné mzdy pracujících)

Kde se tedy v těchto tezích nachází nějaký extremismus či dokonce nacismus? Osobně mi připadá zcela přirozené, že se má budovat ekonomicky a politicky nezávislý stát, který bude ve vlastním zájmu podporovat vlastní občany, kteří se na jeho růstu podílejí. Pokud jsou tedy takové názory považovány za extrémní, pak to dle mě jen svědčí o stavu úpadku současné společnosti.

Věřím však, že Češi, Moravané a Slezané nemají ještě mediální propagandou natolik vymytý mozek a uvědomují si, že budoucnost tohoto státu spočívá jen v nich. (Těžko se spoléhat, že se na rozvoji ČR budou podílet přistěhovalci z různých koutů světa, když vlastní domovinu raději opustili, než aby se snažili tam životní podmínky zlepšit. Ani nám nikdo nic nedá zadarmo, pokud nemá postranní úmysly, a čekat s rukama v klíně se podobá chování jistých menšin, dožadujících se, aby se o ně někdo postaral. Vždy je třeba píle samotného národa  a stát má k tomu poskytnout podmínky.) 

Médii proklamovaný extremismus DS se jeví pouhou bublinou, narychlo nafouknutou elitářskými představiteli současné politické scény. Při bližší analýze však stejně rychle splaskává a zůstává po ní jen nepříjemný odér strůjců nového světového řádu. 

Jestliže DS není extremistická, je však rozhodně radikální a sama se k tomuto označení hlásí. Radikální v tom, jak zlepšit fungování této země a život jejích občanů, což by snad mělo být obecně primární součástí působení politických stran. Bohužel u nás se tak neděje a z tohoto pohledu pak není extremistickou DS, ale ti, kdo hájí zájmy kohokoliv jiného než vlastního národa a země. A takoví by se měli mít na pozoru před DS v první řadě.

Petr Wolf