Václav Havel po skončení diskuze. FOTO: LUCIE ŠLÉGROVÁ
25. září Na středu 23. září jsem byla pozvána na filmovou besedu, která byla pořádána v rámci nadcházejícího dvacetiletého výročí od pádu komunismu, a která má být součástí dokumentu o divadelním představení režiséra Vladimíra Morávka. Na akci byli pozváni lidé narození právě roku 1989 a já byla mezi nimi. Celou diskuzi vedl bývalý prezident Václav Havel.
Hlavním tématem této diskuze byl náš pohled na minulý a současný režim. A i přesto, že jsme se na ničem příliš neshodli, probíhala samotná beseda v poklidu a slušnosti.
Většina diskutujících byla s dnešní situací celkem spokojená a bývalému prezidentovi děkovala za nabyté, již dvacet let trvající "svobody". Můj pohled tolik pozitivní není. Rozkradení národního majetku, zaplavení naší země obrovským počtem přistěhovalců a především stálá existence politických vězňů, to nejsou svobody, které bych já od skutečné revoluce očekávala.
Jedna z diskutujících na můj celkový pohled namítla: „Neznám sice váš program, ale vy na mě působíte tak, že každý kdo má tmavou pleť, je pro vás špatný, a to se mi nelíbí.“ Na její názor jsem poznamenala, že tak to rozhodně není. Nám vadí nepřizpůsobiví občané a to bez ohledu na barvu pleti. A rozhodně není naší vinou, že v problémových oblastech, jakými je například Janov či Chanov, jsou nepřizpůsobiví opravdu především cikánští občané.
Po skončení besedy jsme s ostatními ještě chvíli debatovali a bavili jsme se o dalších z věcí, které nebyly tématem moderované diskuze. Ty se týkaly především Dělnické strany. Spokojenost většiny se současným stavem samozřejmě znamenala, že kladné názory na adresu DS příliš nezazněly.
Z debaty jsem měla celkově dobrý pocit a doufám, že až se tato část dokumentu objeví kolem 17. listopadu letošního roku v televizi, mé pocity se nezmění.
Lucie Šlégrová
místopředsedkyně DM
