Eurokrach
25. června 2010 Od české vlády a poslanců by člověk očekával, že budou hájit zájmy naší země a občanů. V současnosti se opět bohužel ukazuje, že je to spíše zbožné přání než realita. Z řecké krize je jasněji než kdykoli dříve patrné, že společná měna euro je v současné podobě prakticky mrtvý projekt. V některých členských státech začíná probíhat diskuse o tom, že by tam byla obnovena původní národní měna. Europrojekt začíná připomínat hořící dům, ze kterého se někteří snaží zavčas uprchnout. Čeští parlamentní politici se nás naopak snaží do tohoto hořícího domu nacpat.
Podle naší vlády není otázkou, zda euro přijmeme, ale jen kdy ho přijmeme. Jestli si myslíte, že se ještě bude v parlamentu schvalovat přijetí eura, nebo že o tom bude vypsané referendum, tak na to zapomeňte. ČR se v mezinárodních smlouvách prostřednictvím vládnoucích stran již zavázala, že euro přijme. Parlamentní politiky zřejmě ani na chvíli nenapadlo, že pokud se nějaká mezinárodní smlouva stane pro ČR zjevně nevýhodnou, bylo by dobré od ní odstoupit. Tímto směrem ale zástupci politických stran neuvažují, a tak se jejich představitelé vzácně shodují, že je u nás potřeba euro zavést (různý názor mají v podstatě jen na rok přijetí).
Pro ty, co sledují politiku, nebude tato zrada českého národa nic nového, přesto člověka překvapí takto otevřeně sebedestruktivní akt navržený proti zájmům naší země. Na poslední krizi je jasně vidět důležitost národních měn. Například Polsko, kde mají svůj zlotý, v průběhu krize výrazně oslabilo měnu, tím podpořilo export, a krize se tam proto neprojevila v plné síle. Oproti tomu Řecko, Španělsko a Portugalsko tuto možnost díky euru neměly a teď stojí, nebo brzy budou stát před krachem. První přišlo na řadu Řecko, které dlouhodobě falšovalo ekonomické statistiky. Přesto se státy eurozóny rozhodly pro masivní finanční pomoc této zemi, a to i přes faktický nesouhlas většiny svých obyvatel, kteří logicky nechápou proč, když jsou sami zadluženi, mají platit i cizí dluhy. Největším sponzorem Řecka je Německo s půjčkou 2,4 miliardy eur.
S pomocí Řecku nesouhlasí přes 90 % Němců. Vládní strana CDU kancléřky Merklové ztratila v zemských volbách v Porýní-Vestfálsku 10,2 % oproti volbám minulým. Na diskusních fórech probíhají polemiky o tom, jestli je Merklová levicová extremistka nebo jestli jen nenávidí Německo. Z tohoto příkladu budou pro příště vycházet další vlády ve státech eurozóny, a dá se tedy předpokládat, že jejich ochota platit cizí dluhy strmě klesne.
Nejvíce se zatím zřejmě cuká Slovensko, kde mají euro relativně krátkou dobu. Mají tam krátce před volbami a nikomu se nechce dělat nepopulární krok. Před rokem a půl se k nám někteří Slováci otáčeli s úsměvem, že mají euro dříve než my. Dnes už se nesmějí, když místo obvyklého placení vody, elektřiny a plynu platí de facto také řeckou daň.
Existuje však poměrně dobrá šance, že se nám přes vlastizrádnou snahu našich vládních politiků euro vyhne, a to tak, že celý europrojekt zkrachuje dříve, než nás do něj stačí dotlačit. Problémy Řecka nemůže vyřešit jakákoli půjčka. V to, že by Řecko začalo tak výrazně šetřit, že by to mohlo mít významný vliv, nikdo nevěří. Po Řecku přijdou na řadu Španělsko, Portugalsko, Itálie a Irsko. Státy eurozóny půjčkami Řecku žádný problém nevyřešily. EU si tak koupila pár měsíců, maximálně let.
DSSS má na rozdíl od parlamentních stran v programu zachování české koruny jako státního platidla. Dále chceme zabránit dalšímu zadlužování naší země, které zaplatí budoucí generace. Je třeba důsledně sledovat výdaje státu a zabránit nesmyslnému vyhazování státních peněz za různé pochybné projekty a granty, vojenské mise v zahraničí a omezit dávky trvale nepracujícím obyvatelům.
Jiří Petřivalský