České hospodářství je v rozvratu. Deset procent lidí je bez práce a počet lidí bez přístřeší se tají. Státní dluh dosáhl jednoho bilionu korun. FOTO: ARCHIV DL
23. října 2009 Český národ toužil po svobodě a pak přišel rok 1989. Národ uvěřil Havlovi a chartistům, že oni jsou ti jedinými spasiteli, kteří je zbaví komunistického jha. Euforie tehdejší doby zachvátila mnohé nadšence, ale po zvolení Havla prezidentem začalo nadšení obyvatel opadávat. Zlom nastal po nesmyslné všeobecné amnestii, kdy byli Havlem propuštěni nejtěžší zločinci, kteří povraždili mnoho nevinných lidí.
Následovaly další Havlovy protinárodní a protistátní kroky, mající vliv na celospolečenské dění. Havlův nástupce Klaus ve svém mocenském postupu dokončil ekonomickou „reformou“ zničující dílo jeho předchůdce. Od té doby jeden skandál stíhá druhý.
České hospodářství je v rozvratu. Deset procent lidí je bez práce a počet lidí bez přístřeší se tají. Státní dluh dosáhl jednoho bilionu korun. Což šokovalo nejenom veřejnost, ale i otrlou EU. Toto obrovské břemeno chce současný ministr financí a jeho ideový spojenec TOP09 vložit na bedra tohoto národa, všech zaměstnanců a živnostníků. Ze strany vlády je to obrovská asociálnost. Všichni vědí, že tento stav zavinily všechny polistopadové vlády a tím by měly nést odpovědnost všechny parlamentní strany. Z toho je jasné, že žádná z parlamentních stran s tím nehodlá nic dělat a pak to zbývá jen na nás, na Dělnické straně.
Zdá se vám to divné? Však také mnoho lidí se mě ptá, proč vůbec tento politický subjekt vznikl. Odpověď je jednoduchá – je to přirozený obranný reflex řadových občanů, pociťujících sociální nespravedlnost. Čím více se propadá národní ekonomika, tím více lidí je nespokojených. Na jedné straně bohatne čtvrtina obyvatel, z nichž mnozí nepřišli k majetku poctivou cestou, a na straně druhé je tu zbytek občanů, pociťující sociální a ekonomickou nejistotu a bojící se o práci a o svou rodinu. V republice nám již nic nepatří. Vše je v rukou nadnárodních společností. Místo prosperity máme krizi.
Zklamala i levicová opozice, mající dost času vše napravit. Pidistrany, kterých se jako komárů vždy vyrojí těsně před volbami, nic nevyřeší, protože nepřekročí ani půl procenta. Dělnická strana má program výhodný pro všechny vrstvy obyvatelstva, nespokojenou většinu. Svazák Pecina, estébák Komorous mají obavy o své posty, o které mohou lehce přijít, když Dělnická strana výrazně zaboduje v parlamentních volbách. Tato možnost má reálné obrysy a z těchto obav vzniká nenávist a strach mocných. Žádná z mimoparlamentních stran v nich nevzbuzuje takou hrůzu jako právě Dělnická strana. Volit jakoukoliv jinou stranu, znamená volit ještě větší úpadek celé republiky. Strana jako jediná usiluje o sociální spravedlnost.
Předvolební kampaň bude těžká a podlá. Parlamentní strany se uchýlí ke špinavostem a úskokům, přesně jako v minulosti. Jenže ohlupovat a okrádat občany donekonečna nelze. Dělnická strana chce zabránit likvidaci české ekonomiky a záleží jen na voličích, co chtějí – lepší budoucnost nebo totální úpadek. Občané proto volte s rozvahou a zodpovědností! Máte budoucnost ve svých rukou!
Rudolf Šmucr
v letech 1996 – 1998
poslanec Parlamentu ČR
