Pplk. v.v., Josef V. Tománek s předsedou DS Tomášem Vandasem a místopředsedkyní Dělnické mládeže Lucií Šlégrovou. FOTO: MATYÁŠ SOMBATI
10. září 2009 Společně s předsedou Dělnické strany Tomášem Vandasem a s místopředsedou Dělnické mládeže Matyášem Sombatim jsme se v úterý 8. září vydali navštívit válečného veterána, pplk. Josefa V. Tománka, který nedávno zaslal na adresu Dělnické strany dopis plný podpory našemu hnutí (text dopisu ZDE).
Pan Tománek v současné době pobývá v pražské nemocnici. Ve svých necelých 97 letech má stále silné národní povědomí a bylo na první pohled znát, že má z naší návštěvy opravdu upřímnou radost. Z tohoto setkání jsme však měli velkou radost i my. Pan Tománek nám vyprávěl útržky ze svého života a musím říci, že měl skutečně velmi pestrý život.
V 50. letech, poté, co mu byl znárodněn jeho obchod, odešel z České republiky do USA. Když se tam prý trochu postavil na nohy, založil vydavatelství, aby prý další Češi, kteří tam pobývali, nezapomněli na svou zemi a její tradice. V Americe napsal asi patnáct knih. Také se nám svěřil, že skládal i vlastenecké písně a napsal spoustu vlasteneckých dopisů, které zasílal zástupcům různých zemí. Mnoho z nich mu i odepsalo. Absolvoval prý rovněž cestu kolem světa, protože cestování bylo odjakživa jeho snem.
S panem Tománkem jsem udělala krátký rozhovor pro Dělnické listy:
Moc mě potěšilo, když jsem si na našich webových stránkách mohla přečíst váš milý a povzbuzující dopis. Mohla bych se zeptat, co vás přesně vedlo k jeho napsání?
Napsal jsem ho hlavně proto, že vaší stranu považuji za vlasteneckou, a to i vaše noviny. Jen musíte počítat s tím, že i když získáte hodně lidí, budete mít i nepřátele. A stejně jako vás, i mě označovali třeba za neonacistu apod.
A jak vy osobně vnímáte vlastenectví?
Jako národní pocit. I když jsem žil v Americe, ponechal jsem si celou dobu české občanství. Nechtěl jsem přísahat věrnost Americe, ale chtěl jsem dále zůstat vlastencem.
Jaké byly vaše začátky v zámoří?
Nejprve jsem tam pracoval v zahradnictví a poté v továrnách na letecké a autobusové součástky. Také to zde ale nebylo ideální. Byl jsem dvakrát přepaden a dvakrát vykraden. A jednou jsem skončil i s nožem na krku.
Jak jste tedy vnímal situaci v ČR, když jste se po revoluci vrátil?
Byl jsem moc rád, že jsem doma, ale řada věcí se mi zde hodně nelíbila.
A jak tedy dnes vidíte budoucnost ČR? Kam si myslíte, že nyní směřuje?
Každá strana se jen snaží mít navrch a politici se pouze dohadují. Myslím, že při tomto směru bychom mohli úplně ztratit svou suverenitu.
Myslíte si, že zde nyní skutečně panuje demokracie?
V pravém slova smyslu rozhodně ne.
Ještě než jsme se úplně rozloučili, sdělil nám pan Tománek, že kdyby se cítil lépe, moc rád by někdy přišel navštívit některou z našich schůzí. A že pokud budeme někdy zase chtít přijít my, máme u něj dveře otevřené a prý se určitě zase hned bude cítit lépe.
Při odchodu jsme si odnášeli mimo dobrého pocitu ze setkání také některá díla pana Tománka i s jeho vlastnoručním podpisem. Hned po cestě domů jsem jednu z knih (Deník čtvrtého odboje) začala zatím alespoň okrajově pročítat. A velice mě zaujaly některé verše, chtěla bych zde uvést alespoň jeden, co se mi zatím nejvíce líbil:
Je to prašť nebo uhoď na hřebíček,
která politická strana vyhrála,
vždyť jsme pro ně jako hrací míček,
když nás vláda podvedla a zklamala.
Zednáře, již mají vlastní cíl a plány,
mnoho roků máme v Praze ve vládě,
náš vlastenecký tisk má být zakázaný
a my budem žít v evropské ohradě.
(14. XI. 2000)
Lucie Šlégrová
