Ilustrační foto. Boty s maltézským křížem nabízí např. britská firma STEEL

14. června 2010 Redakce Dělnických listů obdržela před volbami dopis čtenářky, jehož obsah je natolik alarmující, že jsme se rozhodli k jeho zveřejnění. Na přání autorky neuvádíme její celé jméno, ani název města, kde se osobní příběh odehrál.

Vážený pane redaktore,

před volbami máte jistě plné ruce práce, přesto jsem se rozhodla Vám napsat pár řádků.

Je mi 38 let a pracuji v ZŠ speciální v … pod místní neziskovou organizací jako osobní asistentka, kde se starám o děti s handicapem. Po letošní zimě jsem si koupila tzv. těžké boty a ozdobila je obyčejným maltézským křížem. Nejsem typ na lodičky, a protože jezdím s invalidními vozíky, chci mít své nohy hlavně v pevné obuvi. Jenže brzo jsem narazila.
 
Personál školy si mě začal všímat jinak než dosud, a dokonce byl na mou osobu zřízen jakýsi sledovací tým, který pravidelně informoval ředitelku školy o mém jednání. Osobně si myslím, že se mé názory nijak neliší od názorů jiných běžných lidí. Neříkám Romové, ale cikáni, o sociálních dávkách si myslím své, neuznávám EU ani poslance v parlamentu, přistěhovalce a jejich mimořádnou brutalitu kriminálních činů…
 
Vše vyvrcholilo minulý týden, kdy jsem se musela dostavit ke svému zaměstnavateli s vysvětlením svého chování. Jedna lež střídala druhou. Ředitelkou školy jsem byla nemilosrdně označena za přívržence a členku DSSS, neonacistku s rasovými výroky směrem k dětem, která se nestydí chodit oblečena jako skinhead. Prý hlásám názory DSSS a otevřeně je propaguji. Navíc se údajně bojí zveřejnit jména zaměstnanců, kteří jí tak ochotně ohlásili vady mého chování, protože nestojí o to, aby je členové DSSS přišli fyzicky napadnout! Vzhledem k tomu, v jakém zařízení pracuji, jsem byla společností označena jako nežádoucí!

Podotýkám, že na křivárny tohoto typu jsem již docela imunní. Naše rodina má bohaté zkušenosti z minulosti, kdy dědu celý život pronásledovali komunisté, kdy otce, který má titul skoro tak dlouhý jako jméno, naháněla StB, a který byl posléze vyhozen z ČVUT a s rodinou odsunut do pohraničí, kde mu šéfoval vyučený sklář - lidový milicionář. Mně nebylo umožněno chodit ani do kroužků na základní škole, o studiu ani nemluvě.

Vím, že proti lidské hlouposti a zlobě jedinec jen těžko může bojovat. Letos jsem nechtěla jít k volbám, ale díky tomu, že tato společnost stále trestá lidi kvůli jejich názorům a vrací se závratnými kroky zpět k totalitě, k volbám půjdu a strana DSSS dostane můj hlas.

Vážený pane redaktore, přišla jsem o zaměstnání s měsíčním příjmem 10 500 Kč hrubého, přišla jsem o práci, kterou jsem dělala s láskou a se srdcem na dlani, protože pracovat s postiženými dětmi není vůbec lehké, a to jak psychicky, tak i fyzicky. Přišla jsem o práci díky tomu, že jsem se nezařadila do stáda.

Přestože mám dvě děti, které živím, nepůjdu žádat o sociální dávky a hlavu před tímto režimem nikdy neskloním. Přeji Vám mnoho úspěchů u voleb, i když osobně si myslím, že mnoho lidí Vaši stranu volit nepůjde právě z důvodu strachu z případného trestu!

Ráda bych napsala na shledanou v lepších časech.

Alice M.