Dělnická strana se chystá 17. listopadu na Národní třídu v Praze. Spontánní manifestace proti bývalým komunistům u moci začíná ve 14 hodin u Národního divadla. FOTO: PETR KOTÁB
8. listopadu 2009 Česká republika po dvaceti letech restaurace kapitalismu prožívá jedno z nejvýznamnějších a zároveň nejbolestivějších údobí ve své historii. My všichni se nacházíme na skutečném rozcestí.
Na jedné straně jsme měli možnost po letech poroby vytvořit opět svobodný stát, prosperující zemi, vlast pro všechny naše občany. Na druhé straně se řítit do propasti zmaru a stát se cizinci ve vlastní zemi, která nám již pomalu nepatří.
Republika je po dvaceti letech zadlužená více než jedním bilionem korun, a to nám hrozí historický deficit 230 miliard korun. Dnešní vládci dokázali prožrat tři biliony korun, které jim dnes chybí. V tomto případě se stáváme jen pasivními diváky přetváření naší země v přívěsek, v lepším případě v multikulturní centrum Evropské unie.
Já jsem toho názoru, že bychom měli všichni věnovat své síly tomu, aby se z České republiky stal opět pojem, aby se naše zem stala významnou politickou a ekonomickou silou nejen v Evropě, ale i ve světě.
To však předpokládá, že se přestaneme krčit a bát se, že už jednou provždy ze sebe setřeseme ponížení minulých desetiletí, že už se nikdy neskloníme. A k tomu je nezbytné mít možnost vidět věci z rubu i líce, z obou stran. Mít volný přístup ke všem informacím. Nebýt jen zmanipulovanou loutkou a pasivním příjemcem oficiálních informací. Proto je zapotřebí konzumovat i jiné, než oficiální názory.
Mnohé se změnilo, některá fakta jakoby zdánlivě neplatí. Jsou to však jen vnější projevy skrytých procesů, které dnes u nás probíhají. Z minulosti například kupónová privatizace, návrat majetku šlechtě, vytunelování národního hospodářství, ožebračení klientů, tedy lidí pomocí kampeliček Harvardských fondů a podobných.
Není příliš důležité, jak se dnes přeskupují politické síly, jaký si strana dala název, ani ve které je více nebo méně lidí zkompromitovaných z minulosti. Je důležité posuzovat každého podle jeho činů. Podle nich se nejlépe pozná, kdo to s naší zemí a s našimi lidmi myslí dobře, a kdo je v cizím žoldu, neboť jen ten, kdo drží svoje slovo je zárukou pro dnešek i budoucnost.
Na okraj jen několik poznámek. Exprezident Havel již před dlouhou dobou sliboval, že zveřejní zápisy z jednání u kulatého stolu na přelomu listopadu a prosince 1989. V době, kdy píši tyto řádky, není daný slib dodržen. Byly ustanoveny tři vyšetřující komise, a ani jedna z nich nedošla k žádnému závěru. A tak bychom mohli pokračovat dál. Nejasností a nesplněných slibů je až příliš.
To, co je však dnes nejdůležitější, je podle mého názoru zabránit morální zkáze národa a devastaci země. Všichni bychom si měli uvědomit, že v České republice dnes neplatí křesťanská pravidla morálky, neplatí desatero přikázání. Zvláště mladá generace, a po zkušenostech z posledních let bych se jí nedivil, začíná přemýšlet o tom, že ten, kdo kradl, dělal dobře. Ten, kdo odhodil všechny morální zábrany a bezohledně šplhal v komunistické hierarchii, asi také.
Neboť všem pohlavárům minulého režimu byla zaručená beztrestnost, všichni, kdo kradli, měli dostatek času na to, aby svůj majetek legalizovali. Nyní nám znovu vládnou bývalí zločinci z KSČ a jejich přidružených organizací.
Korunu tomuto „tureckému hospodářství“ nasadil svazák Martin Pecina, který v době finanční krize hodlá z daní nás všech dotovat právního zástupce mafiána Krejčíře, Tomáše Sokola, na zrušení Dělnické strany ve stylu procesů z 50. let minulého století.
Jsem zvědavý jak bude soudruh Fischer a další bývalí komunisti 17. listopadu 2009 řečnit nad památníkem na Národní třídě v Praze. Tento čin bude jako „facka“ od komunistů tomuto komunismem porobenému národu.
Rudolf Pikola
Videopozvánka na 17. listopad 2009
